Učitelovy zápisky z pohraničí. Rok 1946.

Zpět: Rok 1945.
"Více práce republice to je naše agitace, kolik klasů tolik hlasů, s námi nezabloudíte." Rok 1946 nazývám rokem manifestací. Už druhý rok se chystáme budovat republiku. Všichni mluví o práci, ale pracovat se nikomu nechce. Kvůli každé sebemenší události jsou svolávány schůze a manifestace. Řeční se, mává praporky, hraje hudba, ale továrny stojí, protože dělníci jsou na náměstích.

Podle pokynů okresu měla se v květnu škola, kterou na počátku roku navštěvovalo 9 chlapců a 14 děvčat, zapojit do veřejných oslav. Mělo to být mimo vyučovacích hodin předmětu politická výchova. Od 1. do 9. května proto byla škola vyzdobena vlajkami. 1. května Svátek práce, 3. května vzpomínka na oběti války, 5. května Pražské povstání, 8. května Osvobození, 10. května Svátek matek, 28. května 62. narozeniny prezidenta Beneše. Ve dnech 16. až 23. června byl vyhlášen "Týden dětské radosti." Školní rok byl 22. června zakončen poučením od člena SNB.  Na konci školního roku bylo ve škole 7 žáků a 10 žákyň.

Válečná zbořeniště straší kolemjdoucí. U silnic a cest stojí vraky tanků, děl, aut a motocyklů. V příkopech, v rybnících a v lesích se válejí pušky, granáty, pancéřové pěsti a různá munice, která pořád zabijí neopatrné děti i dospělé. Děti sbírají fůry starého papíru, ze kterého se místo učebnic a sešitů dělají volební plakáty a letáky. Manifestace stíhá manifestaci, řečníci špiní nejen politické odpůrce, ale kdekoho, včetně hrdinů a obětí světových válek. Ochraptělé projevy řečníků jsou přehlušovány potleskem zfanatizovaných davů.

Rychle osídlené pohraničí se začalo vylidňovat. Je možné, že za pár let budeme litovat, že jsme v zájmu národa vyhnali Němce. Spousta polí leží ladem, někteří osídlenci neznají zemědělské práce a většina neumí hospodařit, navíc tady žijí v nejistotě. Politické strany také odhánějí lidi od práce, jedna slavnost stíhá druhou a téměř každá je zakončena opilou taneční zábavou. V počtu oslav a tanečních zábav jsou nejpilnější komunisté. Nejvíc se jim povedla ta 14 dní před volbami do Národního shromáždění, před níž byly předány dekrety s osobním podpisem ministra zemědělství Ďuriše, že osídlenci jsou uživateli přidělených usedlostí. Ve skutečnosti jsou jen "přidělenci" neboli "národní krmiči dobytka za 50 korun týdně", jak o sobě říkají. Cenné věci z bytů rozprodali nebo spálili, zásoby obilí po Němcích spotřebovali. Dobytek nikdo nesmí oficiálně prodávat, všechno pořád patří Fondu národní obnovy.

Po volbách, konaných 26. května 1946, přišel z okresu příkaz, že v národních výborech musí být poměrné zastoupení politických stran stejné, jako je v Národním shromáždění*). Předsedou MNV tedy byl u nás zvolen komunista a zároveň hostinský. Při jedné taneční zábavě pořádané stranou KSČ byl hostinský obviněn, že pořadatelům ukradl peníze. Hostinský vytáhl revolver, který mu však ostatní komunisté zabavili. Potom vnikli do jeho bytu, vzali mu tam samopal, který zamkli do skříně v úřadovně MNV a zavolali SNB. Hostinský (předseda MNV) si pro něj došel, vypáčil skříň, takže po příchodu SNB tam samopal nebyl. Hostinský byl potom zbaven funkce předsedy MNV, vyloučen z KSČ, byla mu odebrána hospoda a přikázáno vystěhovat se z obce.

Není divu, že pohraničí zachvátilo opilství a násilí. Hádky a rvačky v hostincích i v domácnostech jsou na denním pořádku. Celý aparát SNB je bezmocný. Opilí jsou muži, ženy, učňové, výrostci i školní děti. Všechno je na příděl, jen alkohol se dá koupit volně. A je ho dost a je levný.

Mezi osídlenci jsou i slušní a poctiví lidé, ale je mnoho těch, kteří přidělenou usedlost vyrabují a přemístí se do druhé, pak třetí a další a pak zmizí. Jiní jsou zklamaní a touží vrátit se do chalup a deputátnických bytů ve vnitrozemí, které při vidině bohatství opustili. Jako chalupníci, čeledínové u sedláků, jako deputátníci a námezdní dělníci na velkostatcích byli bez starosti a za svou práci dostali plat.

V září 1946 do obce přišel dar organizace UNRRA: pět žoků s obnošeným prádlem a textilem. Nemělo to skoro žádnou hodnotu. Předseda MNV svolal do hasičské schráně zájemce, ale akce se mu vymkla z rukou. Vypukly boje. Lidi se rvali o spodky, kombiné, kravaty, klobouky, župany, blůzy, kabáty, šátky, šály, ponožky, manžety, náprsenky, čepice, dětské prádlo, svetry a jiný textil. Každý si toho chtěl nabrat co nejvíc, a tak se rvali o téměř každý kus, nikdo nechtěl povolit, některé kusy potrhali, jiné úplně přetrhli. Za rámusu a hlasitých nadávek si nakonec domů odnášeli jen pár nepoškozených kusů. Ve schráni zůstala hromada hadrů s předsedou MNV. Ještě dlouho potom na plotech a stromech na návsi vlály potrhané kusy prádla.

Vysvětlivky:
*) Byla povolena činnost čtyřem politickým stranám. Výsledky voleb v Čechách: 1. komunisté 43,25%, 2. národní socialisté 25,20%, 3. lidovci 16,27%, 4. sociální demokraté 14,96%. Komunisté zvítězili hlavně zásluhou hlasů z pohraničí, nejvíc hlasů (70,45%) dostali v okrese Tachov.