Intrikánství a lži Edvarda Beneše jednou musí v ČR být odsouzeny.

V roce 1993 podal Rudolf Dreithaler návrh na zrušení Benešova dekretu č. 108/1945 z důvodu, že Dr. Edvard Beneš nemohl ani jako soukromá osoba, ani jako prezident republiky Československé být nadán zákonodárnou pravomocí. 

Důvody, pro které plénum Ústavního soudu jeho návrh v roce 1995 zamítlo, nemají s právem nic společného. Odvozování legitimity londýnské vlády jen na základě kontinuity je směšné.

V sobotu 16. září 1938, vyslal prezident Edvard Beneš do Francie ministra Jaromíra Nečase s návrhem na odstoupení území obývaných Němci. "Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků,"  zněly Benešovy instrukce, "musí býti krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno. Neříci, že to pochází ode mne, tyto papíry zničit."

Nestalo se. Beneš později tvrdil, že Nečas jednal bez jeho vědomí. Vlastnoručně psané instrukce Beneše usvědčily ze lži.

Daladier po válce prohlásil, že tento Benešův návrh ho přesvědčil, že musí Hitlerovým požadavkům vyhovět. Francouzskou vládu k jednomyslnému souhlasu donutily fakta, že Beneš sám navrhoval vzdát se Sudet. "Bylo by asi lepší, kdybych návrh Prahy v předvečer mého odjezdu do Londýna neobdržel," vzpomínal po válce znechuceně Édouard Daladier.

Pro generace žijící za vlády komunistů byl mýtus mnichovské zrady základním prvkem národní identity a prezident Beneš přes všechny komunistické invektivy byl pro většinu národa posledním demokratickým prezidentem.

Rok 1989 nic nezměnil. Pod heslem nápravy některých křivd pak nová garnitura uvolňuje vše, co Beneš spolu s komunisty znárodnil k volnému rozkradení – a národ opět jásá nad tím posvícením. Takže se příště může prezidentem ČR stát jakýkoli intrikán a lhář - třeba slovenský - a národ ho bude nekonečně dlouho oslavovat jako demokrata.

Mnichovská konference

Beneš nabídl Československo Stalinovi.