"Cikánské roty" v roce 1926 loupily v jižních Čechách.

Jižní Čechy, především Pošumaví a Prácheňsko, byly v polovině dvacátých let minulého století  postiženy novým neznámým utrpením. Jako by se vrátily časy krále Jana Lucemburského, kdy lupičské řemeslo kvetlo, přibývaly krádeže v domech a bytech, loupežná přepadení a vraždy.

Daleko široko se o ničem nemluvilo než o "rotách cikánských," které trápí tamní chudý a ustaraný lid. Lupiči byly stále drzejší, nebylo bezpečno ani ve dne na veřejnosti nebo ve vlastním domě či bytě, natož v noci. Četnictvo bylo bezmocné, při zatýkání docházelo k surovým útokům na četníky, všude byla nejistota a strach o majetek a o život.

Obce nejdříve dostaly za úkol zřizovat obecní ponocné, kteří budou v noci hlídat. Ti sice v případě něčeho podezřelého troubili nebo pískali, ale než přišla pomoc, byli zloději pryč. Obce tedy určovaly občanské hlídky, na nichž se střídali přednostové domácností. Ani to nebylo účinné.

Problém byl vyřešen a strach lidí zahnán v roce 1927 s novými předpisy pro četnictvo, které mohlo proti lupičům zasahovat se vší razancí. Několik lupičů bylo zastřeleno na útěku, několik zatčeno, postaveno před soud a uvězněno nebo popraveno. Po dramatické honičce byli 21. května 1927 u Písku zatčeni Jakub Vrba, vůdce nejobávanější cikánské bandy, zvaný Bagro, a jeho společnice Alžběta Klocová.

Jako mávnutím kouzelným proutkem rázem bylo po krádežích a loupežích. V následujících dvou měsících už řádění lupičů nebylo zaznamenáno, takže byly zrušeny občanské hlídky i ponocní.