Československé zlato pro Hitlerovo válečné tažení.

Dokumenty odhalují šokující příběh: pouhých šest měsíců předtím, než šla Británie do války s nacistickým Německem, Bank of England ochotně předala zlato v hodnotě 5,6 milionů liber Hitlerovi – a toto zlato patřilo jiné zemi.

 Československé zlato bylo uloženo v Londýně na podúčtu jménem Banky pro mezinárodní vypořádání, v Basileji sídlící banky centrálních bank. Když nacisté vpochodovali v březnu 1939 do Prahy, okamžitě poslali ozbrojené vojáky do kanceláří národní banky. Českým ředitelům bylo nařízeno, pod trestem smrti, poslat dvě žádosti o převod.

Dokumenty uvolněné Bank of England jsou odhalující, jak tím, co v nich je, tak tím, co v nich chybí. Jsou oknem do světa bázlivé předposranosti před autoritami, nadvlády postupů nad morálkou, a do světa, kde je pro bankéře tou nejdůležitější věcí udržet kanály mezinárodních financí otevřené, bez ohledu na ztráty na životech. Jinými slovy do světa, který se od dnešního příliš neliší.

BIS dostala příkaz převést 23,1 tun zlata z československého účtu, vedeném u Bank of England, na účet Reichsbank v BIS, rovněž vedeném v Threadneedle Street.

Druhý příkaz instruoval Bank of England, aby převedla 27 tun zlata drženého pod vlastním jménem Československé národní banky na zlatý účet Bank of England u BIS.

Pro lidi mimo obor není rozdíl mezi oběma účty příliš patrný. Přesto byl však klíčový – a umožnil Normanovi zajistit, aby byl první příkaz proveden. Představitelé československé banky věřili, protože příkazy byly podány pod nátlakem, že nebude ani jeden z nich proveden. Ale nepočítali s byrokraty řídícími BIS a odhodláním Montagu Normana dohlédnout na splnění postupů, třebaže se jeho země připravovala na válku s nacistickým Německem.

Jeho rozhodnutí způsobilo poprask, jak v tisku, tak v parlamentu. George Strauss, labouristický poslanec, promluvil za mnohé, když v parlamentu hřměl: „Banka pro mezinárodní vypořádání je bankou, která schvaluje největší potupu této generace – okradení Československa.“ Winston Churchill požadoval informace o tom, jak může vláda žádat své občany, aby vstoupili do armády, když je „tak nešikovná, že může být převedeno zlato v hodnotě 6 milionů liber nacistické vládě“.

To byla dobrá otázka. Díky Normanovi a BIS ukradlo nacistické Německo 23,1 tun zlata bez jediného výstřelu. Druhý převodní příkaz, pro zlato držené vlastním jménem Československé národní banky, neprošel. Sir John Simon, ministr financí, nařídil bankám, aby československá aktiva zablokovaly (aby pak mohla být ukradena Británií – p.p.).

BIS byla založena v r. 1930, a to vlastně Montagu Normanem a jeho blízkým přítelem Hjalmarem Schachtem, bývalým prezidentem Reichsbank, známým jako otec nacistického ekonomického zázraku. Schacht dokonce mluvil o BIS jako o „své“ bance. BIS je unikátním hybridem: komerční bankou chráněnou mezinárodní smlouvou. Její aktiva nelze nikdy zkonfiskovat, dokonce ani během války. Neplatí žádné daně ze zisku. Čechoslováci věřili, že právní nedotknutelnost BIS je ochrání. Ale mýlili se.

Historici Bank of England tvrdili, že odmítnout provést převodní příkaz by bylo porušením smluvních závazků Británie ve vztahu k BIS. Ve skutečnosti existoval silný protiargument, že nacistická invaze do Československa veškeré tyto závazky anulovala a zneplatnila, neboť tato země již neexistovala. (Adam Lebor)