Sofie Lorenová, jedna
z nejznámějších žen druhé poloviny 20. století se narodila 20. září 1934. Kdo
ji neznal, podle tváře i postavy by jí zařadil mezi aristokratky. Narodila se
však jako Sopfia Shikolone ve zchátralé chýši v rybářské vesnici. Otec opustil
matku ještě před narozením Sofie.
V rozpadající rybářské
boudě, o hladu a v bídě strávila dětství. Kvůli štíhlé vytáhlé postavě a velkým očím
dostala mezi dětmi přezdívku "Okáč." Když se jí později ptali, proč
má tak krásné oči, odpověděla: "Krásné oči nemůže mít ten, kdo nikdy neplakal."
Když jí bylo 15 let (v roce 1949) zúčastnila
se soutěže "Princezna moře", o nejhezčí barevné plavky . A vyhrála. O rok později vyhrála v Římě
národní soutěž krásy "Miss Elegance." To změnilo scela její život.
Jako šestnáctiletá se objevovala na titulních stranách časopisů, byla
zahrnována dary a drahým ošacením a zvána na recepce. Při další soutěži svým zjevem okouzlila režiséra Carla Ponti - a Sofie se brzy objevila na filmových plátnech. Během
pěti let hrála ve 34 filmech. Měla nejen krásu, inteligenci a herecký talent,
ale především ctižádost a houževnatost. "Rozhodla jsem se, že už nebudu chudá, že budu mít
všechno, co mají slavné hvězdy, a proto jsem se usilovně učila a tvrdě pracovala."
V polovině padesátých
let už byla Sofie velkou hvězdou, symbolem Itálie. V té době začalo dvacetileté
přátelství s režisérem Vittoriem De Sica, kterého považuje za hlavního
učitele. Hrála v jeho 14 filmech. Producentům se nelíbilo její příjmení
Shikolone. Hledání jména bylo jednoduché a šťastné. Režiséra při pohledu na
plakát, v němž hrála jakási Martha Toren, napadlo vyměnit písmeno T za L. A na
světě bylo jméno Loren, s nímž Sofie dobývala svět.
Režisér Carlo Ponti
byl nešťastně ženatý, chtěl se rozvést a oženit s Lorenovou, ale manželka s
rozvodem nesouhlasila. V roce 1957 Ponti s Lorenovou odjeli do Mexika, kde se
vzali. V Itálii svatba uznána nebyla, a tak trvalo 10 let, než úřady Pontiho
manželství rozvedly. Po dvou potratech se Sofii v roce 1966 narodil syn Carlo
jun. (Carlito), v roce 1970 se jí narodil syn Eduard. Sofie byla v reálném
životě pravá italská temperamentí matka-milující blázen, jak ji mohli diváci
poznat v mnoha filmech. Z obou synů se stali umělci, starší je dirigentem,
mladší režisérem.
Po roce 1970 se
popularita Lorenové začala zmenšovat. Ponti se její slávu snažil prodloužit
napsáním knihy "Žít a milovat." Vydání knihy bylo doprovázeno halasnou
reklamní kampaní, aby si svět slavnou hvězdu připomněl. Připomněl, ale jen na krátkou chvíli, svět už měl nové umělecké směry a nové ideály ženské krásy. V
roce 1974 Carlo Ponti zemřel.
V roce 1980 Lorenová natočila film, ve kterém
hraje sama sebe v různých obdobích života. V roce 2002 hrála ve filmu, který
režíroval jejín syn Edoardo Ponti. "Nemohu tomu věřit, že uteklo
dlouhých 60 let od doby, kdy mi bylo 12
let," řekla Lorenová před několika léty. "Pořád se mi zdá, že je mi 12 let, že se na svět
dívám stále těma svýma širokýma dětskýma očima. Pořád mě zajímá život. Jsem
vděčná za každý nový den, za každý novou informaci. Pokud vám zůstalo v duši
dětství, je to to nejlepší, co se vám mohlo stát."
Žádné komentáře:
Okomentovat