Zajímavé vesnice: DOMANÍN

Domanín  sice leží v blízkosti Třeboně, ale typický vzhled vesnic na Třeboňsku (podlouhlá náves s rybníkem a usedlostmi ve dvou řadách), jaký je možné paradoxně spatřit v sousedních Kojákovicích, už dávno ztratil. Mnoho obyvatel neodolalo touze po městském prostředí a z většiny starých vesnických domů udělalo křížence různých stavebních slohů. Přesto v Domaníně je několik zajímavých historických staveb.

Nejstarší zmínky o Domanínu jsou ze 14. století, kdy tam byl dvůr rytíře Franka ze Zelině. V držení Domanína se potom vystřídalo několik majitelů, včetně Rožmberků, ale nejdéle ho držel třeboňský augustiniánský klášter. Po třicetileté válce zůstalo všech dvaadvacet gruntů opuštěných. Vesnice doplácela na blízkost u města, protože armády procházející Třeboní hledaly v okolních vesnicích stravu a ubytování.

U rybníka Svět byl na počátku 16. století postaven kostel sv. Jiljí. Věž byla postavena v roce 1776. Do roku 1876 sloužil kostel jako hrobka pro příslušníky schwarzenberského rodu. Schwarzenbergové koupili třeboňské panství v roce 1660.

S kostelem je spojena také jedna kriminalistická záhada. V listopadu 1848 byl kostel vykraden. Zmizelo nejen vzácně stříbrné bohoslužebné náčiní, ale i dva zvony (postříbřené) z věže, o váze 150 a 80 kg. Přestože správa panství okamžitě vyhlásila pátrání v celém kraji, po zlodějích i po zvonech jako by se země slehla. Dodnes se odborníci shodují, že tehdejšími dopravními prostředky nebylo možné těžký lup během několika hodin z Čech nepozorovaně odvézt. Podezření, že zvony jsou někde zakopány, potvrdila kolem roku 1875 zpráva z USA, kde se nějaký krajan přiznal, že byl členem zlodějské bandy, která zvony z věže ukradla a někde poblíž kostela zakopala. Přestože bylo v okolí kostela mnohokrát kopáno, až do hloubky 2,5 m, zvony doposud nalezeny nebyly.

Ve středu Domanína stojí kaple z roku 1924, postavená v podkarpatském slohu. Kaple byla postavena jako náhrada od čs. státu za vrcholné středověké dílo Mistra třeboňského, obraz „Kladení Krista do hrobu,“ který obec Domanín v roce 1921 darovala Republice československé. Do Domanína se obraz dostal jako dar augustiniánského kláštera, na oltář staré kapličky, která v Domaníně do roku 1924 stávala. 

Největší atrakcí Domanína je hrobka Schwarzenbergů, postavená v roce 1877 u rybníka Svět. Mimo dojmu, který hrobka „Božího Vykupitele,“ svou architekturou i vnitřní výzdobou dělá, jedná se o technický unikát. Stavitel Devoratzký dokázal na mokrém podloží v blízkosti velkého rybníka nejen postavit pevnou stavbu, ale stavbu dokonale suchou. Hrobka patří k nejnavštěvovanějším objektům v jižních Čechách. Poslední pohřeb se v ní uskutečnil na konci čtyřicátých let minulého století. Potom byl Schwarzenbergům veškerý majetek, včetně hrobky, znárodněn. Od roku 1989 jsou o hrobku vedeny mezi potomky Schwarzebergů a českým státem soudní spory. 

V Domaníně má sídlo zemědělská společnost, která zdejší zemědělství včetně objektů živočišné výroby po privatizaci převzala od bývalých Velkovýkrmen. Hospodaření mezi spoustou rybníků, lesů a močálů, na více či méně úrodných půdách lehkých i těžkých, ve vlhké oblasti a při současných ekonomických problémech státu je na hraně existence. V Domaníně je i několik menších firem a restaurací.  

Domanín je od roku 1990 samostatnou obcí, ve které žije okolo 350 obyvatel.