Alexandrovci nestárnou.

V roce 1928 Alexander V. Alexandrov založil při Ústředním armádním divadle dvanáctičlenný pěvecký soubor, zvaný Soubor písní a tanců Rudé armády.  Soubor se postupně podařilo rozšířit a dát mu takový repertoár, že se v Rusku i v zahraničí stal - a dodnes je - jedním z nejobdivovanějších ruských uměleckých souborů.

O rozšíření Alexandrova souboru se zasloužil i J. V. Stalin. Navštívil jeho koncert, který se mu zalíbil. Navíc si padl do noty s Alexandrovem, jenž zařadil do repertoáru Stalinovy oblíbené písně. Oba spojovala i minulost, oba studovali v kněžském semináři.

 Alexandrov seminář nedokončil, protože přešel na konzervatoř. Po její absolvování vedl různé církevní sbory, včetně sboru v největším moskevském chrámu Krista Spasitele.  Ten v roce 1932 nechal Stalin zbořit (po rozpadu SSSR byl znovu postaven).

Stalin opustil kněžské povolání, stal se revolucionářem a po Leninově smrti sovětským diktátorem.  Alexandrovy přátelské kontakty se Stalinem mu umožnili rozšiřovat umělecký soubor, jenž v roce 1937 měl 274 členů, a možnost vystupovat v zahraničí.

V roce 1937 Alexandrovci, jak soubor byl v Československu nazván,  vystupovali v Praze a v Ústí nad Labem, když předtím na Světové výstavě v Paříži doslova udělali díru do světa a získali uměleckou cenu Grand Prix. Zájem gramofonových společností z celého světa byl tak velký, že Alexandrovci museli odmítat další pozvánky ke koncertům.

28.září  1937 se konal ve Smetanově síni Obecního domu konal první koncert, který byl zahájen československou a sovětskou (tehdy to byla internacionála) hymnou. Alexandrovci koncert přizpůsobili tehdejšímu modernímu západnímu vkusu, takže mimo častušek a ruských lidových a vojenských písní uvedli známé světové hity, foxtroty a charlestony. Neopomněli ani světovou klasiku, např. Verdiho. Pro obrovský úspěch byl další den koncert opakován.

Podobný úspěch sklidili Alexandrovci v Ústí nad Labem. Koncert se konal v rámci protifašistického mítinku, na němž se sešlo přes 30 tisíc sudetských Němců (což zastánci kolektivní viny nemohou dodnes přenést přes srdce).

Během války Alexandrovci účinkovali při odjezdech vojáků na frontu. V roce 1943 Alexandr složil na slova režiséra Michajlova novou sovětskou hymnu (Sojuz nerušimyj, respublik svobódnych…), která s novým textem je dodnes hymnou Ruské federace. Alexandrov onemocněl, ale přes zákaz lékařů v roce 1946 odjel se souborem do Československa, kde zemřel při jízdě autem. Na jeho místo do čela souboru Stalin jmenoval jeho syna Borise. I to bylo dobré rozhodnutí, neboť soubor pokračoval v úspěšné éře.

Československo Alexandrovci navštívili v roce 1951 a 1956. V roce 1961 opět dobyli Paříž. Říkalo se, že jeden koncert Alexandrovců je účinnější než práce 100 diplomatů za celý rok. V roce 2004 vystupovali ve Vatikánu a papež Jan Pavel II. je nazval "radostí lidstva".

Alexandrovci nestárnou. V příštích dnech opět vystoupí v řadě českých měst.