Jan Baťa, nevlastní bratr zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati st., převzal v roce 1932 vedení firmy. V roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, "protože se veřejně nepřihlásil k protinacistickému odboji." Jan Baťa, jenž byl v emigraci, nechtěl vystavit nebezpečí příbuzné i vedení firmy. Pomáhal však československé exilové vládě, ačkoliv měl značné rozpory s prezidentem Benešem.
Po roce 1989 odmítly postkomunistické vlády návrat násilně zabaveného majetku právnickým i fyzickým osobám a upřednostnili "privatizaci"(rozkradení) tohoto majetku, který předtím komunistické vlády užívaly.
Kvůli vrácení majetku se táhnou spory už 22 let, přičemž postkomunističtí soudci se opírají o poválečné dokumenty, v nichž oprávněné osoby byly nařčeny z kolaborace. Tyto dokumenty vznikaly převážně na základě domněnek a vymyšlených svědectví. Žádostmi potomků Jana Bati se český stát odmítá zabývat. Jak dlouho bude česká vláda dělat mrtvého brouka?
Za své nároky prý budou Baťovi potomci bojovat až do konce svých sil. Jejich žaloby začínají projednávat mezinárodní soudy. Baťových potomků, kteří mají takové smýšlení, je dnes prý dvaaosmdesát. Hlavní mluvčí této skupiny je Dolores Liljana Bata Arambasic z Brazílie, která chce spravedlnost a bude prý neúprosná: "Zažili jsme si příkoří, kdy o našem dědečkovi říkali, že je fašista. Jde o totální lež. On zde nechal za sebou velký kus práce. Máme českou identitu. Chceme si sednout s vaší vládou a debatovat, co lze udělat s naším znárodněným majetkem, za nějž bychom měli být vyrovnáni. Ale ona jen chodí do kola a bojí se rozhodnout."
Majetek Jana Bati lze rozdělit do dvou částí:
1. Firma Baťa a. s. Zlín, v které byl Jan Antonín Baťa stoprocentním akcionářem od roku 1931, kdy podnik koupil od nevlastního bratra Tomáše, jenž zemřel o rok později. Tento majetek byl znárodněn a měla by za něj být vyplacena náhrada.
2. Osobní majetek Jana Bati, který mu byl zkonfiskován právě na základě verdiktu z roku 1947. V roce 1948 Jan Baťa, tehdy už jako občan Brazílie, žádal o náhradu za znárodnění. Hodnotu tohoto majetku vyčíslil na 200 milionů dolarů.
V roce 2007 byl soudně zrušen rozsudek Národního soudu z roku 1947, podle kterého byl Janu Baťovi zkonfiskován osobní majetek, jak tehdy uvedl zmanipulovaný soud : „Jako československý občan v době od poloviny roku 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v zahraničí vědomě poškozoval zájmy republiky tím, že se odmítl otevřeně připojit k československému odbojovému hnutí, bránil v tom i svým zaměstnancům a jednal tak, že i se svými závody přišel na černé listiny anglickou a americkou."
Zrušením rozsudku byla prokázaná lživost důvodů. Ty byly vyvráceny i bývalými zaměstnanci. Soud Baťově rodině současně potvrdil oprávněný nárok na i náhradu znárodněného majetku firmy Baťa a. s. Zlín.
Odkazy:
Tomáš Baťa st.
Žádné komentáře:
Okomentovat