V kupní síle obyvatelstva je Západ pro ČR v nedohlednu.

Západ a východ Evropy. Nikde jinde není hranice mezi těmito dvěma „bloky“ více patrná, nežli na geomarketingové mapě, kterou každoročně zpracovává německá společnost GfK. Situace ve východoevropských zemích včetně České republiky se sice mírně zlepšuje, ale životní úroveň západu je pro drtivou většinu lidí u nás v nedohlednu. Prostě a jednoduše, pořád je to my a oni – občané západu a východního bloku.

MAPA EVROPY

Kupní síla lidí v ČR a na Slovensku letos statisticky stagnuje na 60 % průměrné kupní síly v Evropě (skutečnost je asi polovic). Samozřejmě jsou i regiony, které jsou na tom lépe jako Praha, Bratislava a jejich okolí a jiné zase o něco hůře, například na východním Slovensku. Naprostá většina obyvatel obou zemí však nedosáhne ani na dvě třetiny průměrné hodnoty za 42 evropských zemí.

Průměrná kupní síla na jednoho Evropana za rok 2011 činí 12 774 eur (319 000 Kč). V České republice je to dle tmavě žluté barvy na mapě zhruba 7447 eur (191 400 Kč), což také znamená šestiprocentní nárůst oproti minulému roku. Dle loňské analýzy činila kupní síla obyvatel ČR rovněž 60 % průměru dvaačtyřiceti sledovaných zemí.

Pokud se nad tím zamyslíme, toto číslo není nereálné. Je ovšem třeba okamžitě dodat, že jde o průměrnou hodnotu. V kontextu snižování mezd ve státní sféře, stagnace v podnikatelském sektoru a poklesu transferových plateb nevypadá onen 6% meziroční růst příliš opravdově. Roste ale počet velmi bohatých lidí, například počet dolarových milionářů (majetek nad 17 milionů) se letos přehoupl přes dvacet tisíc, na druhou stranu výrazně přibývá chudých lidí a ony pověstné nůžky se stále více rozevírají. V průměru tedy máme všichni na útratu 15 950 Kč měsíčně (?).

Oficiální průměrná mzda v České republice je aktuálně zhruba 24 000 Kč (18 600 Kč čistého). Jenže tato cifra je jen výsledkem kouzel se statistikou, průměr je totiž velmi citlivý na extrémní hodnoty, jež ho zkreslují. Když má například jeden člověk měsíčně milion a dalších padesát po deseti tisících, tak v průměru má každý 29 411 Kč. Potvrzuje to i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle něj na průměrnou mzdu nedosáhne 60 % zaměstnanců. Průměr významně zvyšují platy manažerů, dosahující částek i miliónu korun měsíčně, k nimž navíc dostávají ohromné benefity.

Při pohledu na geomarketingovou mapu je tak zřejmé jak jsme na tom bídně. Hromada komodit včetně základních životních potřeb totiž u nás stojí úplně stejně nebo dokonce více než třeba v Německu či jinde na západě. Ano, jistě, pro Němce, Dána, Francouze či Angličana jsou v domovské zemi statky a služby zpravidla dražší než u nás, ale i tak si jich může do svého spotřebního koše nakoupit několikrát více než my.

A bude ještě mnohem hůř, základní životní potřeby (potraviny, léky, MHD, bydlení, teplo, noviny a knihy) podraží v příštím roce vlivem zvýšení spodních sazeb DPH z 10 na 14 % a zvednout se má mnoho dalších poplatků. Navíc je jasné, že ekonomika v příštím roce poroste (snad) o procento a experti varují před nárůstem nezaměstnanosti. Vládní strany už navíc naznačují, že 14 % není žádná konečná hranice a v roce 2013 plánují sjednotit DPH dokonce až na 20 %. To vyvolá další zdražování a pokles spotřeby.

Dle slibů ministra financí bude také pokračovat „škrtání“ a nevyhnutelně dojde k dalšímu snižování transferových plateb. Budeme tak mít ještě méně peněz než dnes a už si za ně nebudeme moci koupit ty stejné statky, cena našeho současného spotřebního koše totiž vzroste. Ale to není vše, roli hraje faktor nejistoty, kvůli které lidé raději volné peníze obrazně řečeno strkají doma do slamníku právě na horší časy. Kroky vlády tak jako tak dopadnou nejvíce na středně a nízkopříjmové vrstvy obyvatel.