Nejméně od konce druhé světové války jsou fondy v českých zemích vytvářeny proto, aby mohly být rozkradeny. Majetek, který je do nich dobrovolně i na základě zákona vložen, se vždy rozplyne neznámo kam. Pokud po něm někdo pátrá, je zákonným způsobem odkázán do příslušných mezí. Jen naivní snílek se může domnívat, že to s důchodovými fondy, které dnes schválila PS, to v budoucnu bude jiné. Objevují se názory, že půjde o ještě větší okradení občanů, než tomu bylo v kuponové privatizaci.
Uznávaný ekonom Dr. David Ellerman, působící ve Světové bance, v souvislosti s kupónovou privatizací označil Václava Klause za "tržního bolševika" a architekta "finančního pirátství.
Nápad kupónové privatizace byl geniálně rafinovaný. Dát lidem pocit, že něco získávají, vybrat za to od nich ještě peníze a následně se legálně zmocnit majetku, který zůstal po komunistech. Za architekty lze považovat:
a) ž..a Dušana Třísku, nar. 14. 4. 1946,
b) ž..a Tomáše Ježka, r.č. 400315/020
c) a ž..a Václava Klause, nar. 19.6. 1941
U jejího zrodu se rovněž nějakou dobu pohyboval ž.d Jan Švejnar.
Vzhledem k přímé participaci Aleše Třísky, bratra Dušana Třísky na největších finančních zpronevěrách a krádežích a dále s ohledem na blízký vztah Václava Klause k dalším podvodníkům lze důvodně předpokládat, že projekt kupónové privatizace byl účelově připraven a nastaven tak, aby umožnil beztrestné zcizení národního majetku.
Kupónová privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách v letech 1992 – 1994. Celková hodnota jmění podniků privatizovaných kupónovou metodou činila 679 miliard korun v cenové hladině ke dni zahájení první vlny.
Ač se to zdá neuvěřitelné, faktem je, že celá kupónová privatizace byla spuštěna bez jakékoli právní regulace, která by šla nad rámec obecného práva. Kontrolní mechanismy nad fondy nebyly pro vytrvalý odpor Klause, Třísky a spol. nikdy skutečně legislativně nastaveny. Naopak investiční fondy získaly faktickou kontrolu nad privatizovanými podniky a jejich majetkem.
Mediální masáž a propagace byla silná, bylo dosaženo nevídané aktivity a odezvy od občanů, především v zrcadle toho, že za své peníze dostávali bezcenné papírové knížky. Občané ztratili nad svými kupony jakoukoli kontrolu. Na majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací čekal dvojí osud.
V prvním případě byl ihned zpronevěřen a rozkraden. Nevýhodné obchody, zadlužování, systematické vyvádění aktiv a vytváření pasiv, tj. proslulé české "tunelování", vše vesměs v režii sehraného a zkušeného týmu agentů StB. Ve druhém případě byl majetek dále spravován a do vedoucích míst "zprivatizovaných" podniků byli dosazeni, popř. se vrátili exponenti komunistického režimu. V těchto případech nebyly podniky "tunelovány" bezprostředně, ale postupně nebo v případě potřeby, tzn. nutnosti vytvoření finančních aktiv. (J. Krž, 10.9.2011)
Volte DSSS
OdpovědětVymazat