První větší bitva třicetileté války 8.11.1618.

K významným výročím, které si často připomínáme, patří roky 1618 a 1648, které jsou uváděny jako začátek a konec třicetileté války. První větší bitva této války byla svedena 8.listopadu 1618 u Lomnice nad Lužnicí.

Příčin k rozpoutání dlouhé a vůči civilnímu obyvatelstvu nesmírně kruté války bylo hodně, hlavně spor o kompetence císaře a říšských stavů, který se vyhrotil na území současného Německa. Sudem střelného prachu byly i náboženské reformace, a tak bylo otázkou času, kdy přiletí nepatrná jiskra a sud vybouchne.

Jako začátek válečného konfliktu je uváděna pražská defenestrace 18. května 1618, když zástupci protestantských stavů vnikli na pražský Hrad a z okna vyhodili císařské místodržící Jiřího Bořitu z Martinic a Vilému Slavatu z Chlumu a Košumberku (s nimi také tajemníka Fabricia). Hned na to čeští šlechtici sestavili vládu třiceti "direktorů", vytvořili vlastní ústavu, a profesionálního válečníka Matyáše Thurna pověřili zřízením stavovského vojska.

Císař Matyáš si se rozhodl povstání potlačit a vyslal do Čech císařskou armádu, v jejímž čele byl generál Karel Bonaventura Buquoy. Buquoy zřejmě podcenil české stavovské vojsko a po několika menších potyčkách mezi Čáslaví a Jindřichovým Hradcem mu nezbývalo než zbědované vojsko stáhnout do nedobytných Českých Budějovic (město vždy věrné císaři - až do roku 1918). Stavovské vojsko však Buquoye stále pronásledovalo.

K bitvě, která je uváděna jako bitva u Lomnice, došlo 8. listopadu 1618 v oblasti mezi Lomnicí nad Lužnicí a Lišovem. Císařští prchali od Jindřichova Hradce, ale překážkou byla rozvodněná řeka Lužnice, do brodů se s těžkými děly a municí neodvážili, proto namířili k jedinému mostu v Dráchově. Potom po levém břehu Lužnice prchali k jihu. U vesnice Frahelž si chtěli odpočinout, ale stavovští vojáci jim byli v patách. Nezbylo než zaujmout bojové postavení u rybníka Dvořiště.

Povstalci sice označovali bitvu jako vítěznou, někteří historikové jako Buquoyovu největší porážku v životě, ale skutečností bylo, že boj skončil ve ztracenu. Bitva se totiž protáhla do tmy a pod rouškou noci Buquoy před velkou stavovskou přesilou dokázal většinu své armády přesunout k Rudolfovu a Českým Budějovicům.

Odhadovalo se, že v bitvě u Lomnice zahynulo na 1.800 vojáků, císařských i stavovských, z nichž značnou část měli na svědomí lidé z okolních vesnic, kteří ráno raněné vojáky, bez ohledu na to, ke kterému vojsku patřili, jednoduše olupovali a dobíjeli. Taková byla odveta za násilí vojáků. Procházející vojáci totiž nemilosrdně vesnice rabovali a pálili. Kdo z vesničanů neutekl do lesů a bažin, jen těžko vyvázl živý. Proto ani vesničané se zajatými raněnými vojáky nejednali v "rukavičkách."

Na jaře roku 1619 se mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem vytvořila frontová linie. Na jihu rabovalo vojsko císařské, na severu povstalecké vojsko stavovské. Císařští generálové se jezdili radit do Vídně, stavovští do Prahy. Vůdci českého stavovského povstání sice stále rokovali, ale více než o obranu země měli starost o to, jak si rozdělit královský majetek, také tzv. poklad Rudolfa II., který se rychle rozplýval.

Po smrti císaře Matyáše čeští páni odmítli poslušnost Ferdinandu II., kterého předtím českým králem zvolili, a 4.listopadu 1919 českým králem zvolili falckého kurfiřta Fridricha V. To vedlo císaře k posílení vojska. V září 1620 se u Českých Budějovic k Buquoyově armádě připojila vojska generála Marradose a vévody Maxmiliána a společně táhla ku Praze, aby na Bílé hoře rozehnala stavovské vojsko, a tím i celé povstání české šlechty proti Habsburkům.

Praha se císaři Ferdinandovi II. vzdala a 27 vůdců povstání bylo popraveno, ale některá česká města ještě dlouho odolávala, dokud je císařští postupně nedobyli - většinou nechali vyhladovět. Tím české stavovské povstání skončilo, nikoli válka, která se přenesla na území Německa, kde se vytvořilo na 300 států. Boje se ovšem českým zemím nevyhýbaly, přičemž hlavně švédské drsné mravy obohatily už tak značně kruté způsoby jednání s civilním obyvatelstvem.

Vpád do střední Evropy sice Švédové zdůvodňovali ochranou protestantů před katolíky, ale ve skutečnosti hlavním záměrem těchto tažení bylo loupení. Společně s vojskem přijížděly prázdné vozy, na které podle pokynů důstojníků byly nakládány drahé kovy, umělecké předměty, knihy a další cennosti. Vše bylo hned odváženo do Švédska.

Třicetiletá válka byla 24. října 1648 v Münsteru u Osnabrücku ukončena Vestválským mírem. Sporná území si válčící strany rozdělily. Českých zemí se dohody netýkaly, české země nadále zůstaly součástí Říše římské národa německého, ovládané Habsburky.