V Československu se od jeho vzniku v roce 1918 nikdy nežilo mimořádně dobře, byl to však státní útvar vytvořený téměř náhodně a fungující za neskutečně šťastných okolností. Tou hlavní šťastnou okolností byla jeho poloha ve středu Evropy. Další důležitou okolností byly úžasné ekonomické a kulturní základy státu, vybudované tou dodnes nenáviděnou habsburskou monarchií. Československu padl do klína rozvinutý průmysl, doprava, obchod, města, vesnice, kultura, vzdělanost a vše ostatní, co zemím Koruny české sloužilo k prosperitě. Z toho všeho těžilo Československo 74 let. Po tu dobu se o Československu vědělo.
Ještě před 28 lety bylo Československo ve světě pojmem. Československo zmizelo z atlasů i předních stran světových medií. Pokud se v Americe objeví nějaká zpráva z Prahy, tamní čtenáři ji spojují s Československem. Pokud někteří zahraniční novináři napíšou, že událost se stala v Česku, lidé ve vzdálených zemích si myslí, že se jedná o nějakou zemičku na Kavkaze, Čečnu čili jinou. Slovensko si zase pletou s balkánskou republikou Slovinskem. V podstatě už jsme už světu lhostejní.
26.srpna 1992 se představitelé české ODS a slovenského HZDS, vedeného Mečiarem, definitivně dohodli na rozdělení Československa. Václav Klaus, Petr Čermák, Miroslav Macek, Josef Zieleniec, Karel Dyba a Ivan Kočárník nehodlali slovenským požadavkům mírnější ekonomické transformace ustoupit, dali přednost své privatizaci, aniž se na souhlas zeptali10 milionů obyvatel Čech, Moravy a Slezska, rozhodli, že Československo jako stát, který měl ve světě velmi zvučné jméno, zanikne. Místo toho, aby chamtiví političtí převlékači kabátů nechali československý stát pokračovat v dílu svých předků, místo posílení státu a jeho rozšíření (Podkarpatská Rus) stát prostě zničili. Rozdělili si ho jako šišku salámu. Privatizace se výše uvedeným politikům povedla tak, že země, dříve ve většině zboží převážně soběstačná a exportující, je dnes závislá na dovozu zboží průmyslového i potravin. Zato Česká republika má víc než 100 miliardářů, Slovensko pouze jednoho.
Každý má nějaké ideály, ale přibývá názorů, že současná Česká republika je určená jen k přežívání. Torza, co z Československa zbyla po zásahu Klause s Mečiara, "národovců" bez mandátu, ještě nějakou dobu jistě budou existovat, než je někdo spolkne jako maliny? Byl to právě Klaus, kdo stanovil metu Peníze až na prvním místě. Dnes většinu mladých lidi už nic jiného než mobil v ruce a peníze nezajímá, některým by nevadilo, kdyby se Čechy staly 17. spolkovou zemí Německa, hlavně když oni budou mít luxusní život.
Sobectví a plýtvání jsou vidět všude. Sedět v teple, brát hodně peněz, užívat si světa a kritizovat vládu či obec, to jsou současné sny. Za nejtvrdšího komunismu byli lidé ochotni obětovat osobní volno, jit zadarmo stavět mateřskou školu, prodejnu či kulturní dům.
Československo nevzniklo zásluhou Masaryka, Beneše i Štefánika, jak se už 100 let lidé domnívají, ale šťastnou náhodou, když čeští zástupci v rakouských orgánech využili zmatků ve vídeňské vládě. Tito lidé nesli kůži na trh, Masaryk a Beneš si svatozáře vysloužili populistickou propagandou a blahobytnými pobyty v zahraničí, za vypůjčené peníze od krajanů. Štefánik o Československo příliš nestál, ministrem se stal z jakési nerozvážnosti.
Obnovení Československa je stále možné. Ten projekt není úplně mrtvý. Bylo by skvělé v něm pokračovat. Nyní k tomu ještě nejsou podmínky. Ty budou, až lidé v obou zemích pochopí, že je společný malý federální stát lepší než být přívěsky nějakých velkých států. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat