150 let Dráhy Františka Josefa (Vídeň-Plzeň)

Letos je 150. výročí zprovoznění celé železniční tratě z Vídně do Českých Budějovic, Plzně a Chebu. Jednalo se o západní větev Dráhy Františka Josefa. Východní část byla dostavěna v roce 1872. Dráha FJ měří celkem 710 km. 

354.1 Všudybylka

Někdy se uvádí, že Dráha FJ byla postavenqa kvůli rychlým přesunům armády, jako odezva na porážku rakouské armády u Hradce Králové v roce 1866. Není to pravda. Povolení k výstavbě bylo vydáno už v roce 1863. Žádost podalo koncorsium založené Janem Adolfem Schwarzenbergem, Ernstem Hoyos-Sprinzensteinem a Carlem Gundakerem von Suttner. Konsorcium využilo ochoty bankéře Rottschilda vložit finanční prostředky do staveb hlavních tratí. Dráha byla stavěna jako "uhelná." Hlavním důvodem  výstavby tedy byla přeprava uhlí z Plzeňska do vídeňské plynárny.

60 inženýrů vyměřovalo trať od roku 1863. Byl to nelehký úkol, který ztěžovalo jednání s majiteli pozemků, a také zájmy měst, obcí a velkých podnikatelů. Některá města si přála železnici až před radnicí, jiná o ní nechtěla ani slyšet. Znamenalo to zvyšování nákladů, třeba na stavby mostů. Rakouský stát stavitelům a provozovatelům dopravy odpustil daně během výstavby dráhy a na 10 let po zahájení provozu, pod podmínkou, že podél trati postaví telegrafní sloupy a budou zdarma přepravovat poštu a v nutných případech i armádu.

Nádraží České Velenice před rokem 2005

Stavba Dráhy FJ byla zahájena v roce 1867. Průměrně denně na stavbě pracovalo 14.300 dělníků včetně žen. Přesně uprostřed dráhy, nedaleko města Gmünd a u obcí Dolní Velenice, Cejle a Josefsko.byla postavena železniční křižovatka, železniční dílny, výtopna a velké nádraží. Nádraží Gmünd se  česky nazývalo Cmunt. V roce 1920 se Cmunt stal součástí Československa a po spojení s výše uvedenými vesnicemi,  v roce 1922, vzniklo město České Velenice.

U nádraží v Českých Budějovicích byla v roce 1882 až 1883 vystavěna nová výtopna s dvěma rotundami. Obě měly společnou administrativní budovu a dílnu. Rotunda I. patřila pod ředitelství Plzeň, Rotunda II. patřila pod ředitelství Steyer, později Linec, pod které patřila Dráha císařovny Alžběty (Linec-České Budějovice). 

Motorový vůz M 152 (vpravo) v Č. Budějovicích

Podél tratí byly postaveny domky pro strážce trati, kteří svěřené úseky hlídali, prováděli údržbu trati a v případě nějakého nebezpečí vlak zpomalovali nebo zastavovali. Brzy po zahájení provozu na Dráze Františka Josefa došlo v roce 1875 u města Schwarzenau k vykolejení vlaku se 14 vagóny, při něm zahynulo 10 lidí a 81 bylo těžce zraněno. Při vyšetřování nehody se zjistilo, že příčinou nehody byl chybějící kus kolejnice. Viník nalezen nebyl. Až po mnoha letech strážný trati, před smrtí, přiznal, že kolejnici odmontoval on, aby se mohl pochlubit zastavením vlaku a dostal od železniční společnosti odměnu. Bohužel byla mlha, strojvedoucí strážného signalizaci neviděl, takže došlo k neštěstí.

Na trati byl rušný provoz. Už za pět let po otevření trati jezdilo mezi Vídní a Chebem  110 lokomotiv, 450 osobních a 2083 nákladních vagónů. Při zahájení provozu v roce 1870 trvala cesta z Vídně do Plzně 13 hodin. Nákladní vlaky neměly průběžné brzdy, pouze některé vagóny měly ruční brzdy, které podle signálů z lokomotivy obsluhovali brzdaři sedící na vagónech.

Nádraží Borovany

V roce 1881 skončily daňové prázdniny a společnost KFJB přišla o zisk z akcií. Následoval úpadek. 1. května 1884 Dráhu Františka Josefa převzaly c.a k. Rakousko-uherské státní dráhy (k.u.k. St.B). Zestátnění dráhy bylo šťastným krokem, přineslo modernizaci, nové lokomotivy, nové vagóny a zrychlení provozu. Cesta rychlíkem z Vídně do Karlových Varů byla zkrácena na 8 hodin.

Po vzniku Československa v roce 1918 Československé státní dráhy převzaly od monarchie 13.032 km železničních tratí. Všechna jména, která by připomínala Rakousko-Uhersko, musela být odstraněna, na území Československa Dráha Františka Josefa ztratila jméno a dostala čísla, na rakouském území nese jméno císaře dodnes. Přes vytvoření státní hranice rychlíkové spojení mezi Vídní a Českými Budějovicemi bylo až do počátku 50. let minulého století, mezi Vídní, Českými Velenicemi a Prahou bylo až do roku 1992.

Nová Ves u Č. Budějovic: Nádražní budova z roku 1895

 Všechny režimy a územní změny byly přežity rakouskými parními lokomotivami řady 629, které u ČSD dostaly označení 354.1 a zajišťovaly tažení osobních vlaků, nazývaly se Všudybylky. Tyto lokomotivy patřily neodmyslitelně k trati České Velenice - České Budějovice. Jezdily zde od roku 1913 do roku 1975 (zrušení parního provozu). Téměř stejně dlouho jezdily dvounápravové osobní vozy označené Ci (s otevřenou nástupní plošinou a uličkou středem vozu) a vozy označené Ce (s krytou nástupní plošinou a uličkou podél stěny). Vozy měly II. třídu (1-2 kupé s čalouněnými lavicemi) a III. třídu (dřevěné lavice) a byly dveřmi rozdělené na kuřácké a nekuřácké oddělení.

Rychlíky z Českých Budějovic do Plzně tahaly hlavně lokomotivy 475 (Šlechtična), 555 (Němka), od roku 1958 lokomotivy 556 (Škokr).

V roce 1928 na méně využívaných (nočních) spojích na České Velenice začaly jezdit motorové vozy M 120.3 poháněné benzinovými motory Škoda (90 kW), které po válce, byly nahrazeny kopřivnickými M 131 s motory Tatra (114 kW). Některé motorové vozy byly ještě v 60. letech v zimě vytápěny železnými kamny na uhlí, která stála uprostřed vagónu. Přikládal průvodčí. Během války kvůli nedostatku benzinu a nafty byly v provozu jen parní lokomotivy. Začátkem 70. let byly staré vagóny s dřevěnými lavicemi nahrazovány východoněmeckými vagóny se sedačkami s koženkovým potahem. Po odstavení parních lokomotiv byly vlaky tahány motorovými lokomotivami různého typu včetně posunovacích. Na nočních spojích byly M131.1 nahrazovány motorovými vozy M 152 (Orchestrion), Po roce 1990 vozy M 272 (842).

E 650 RegioPanter

Provoz elektrických lokomotiv byl na trati z Českých Budějovic do Plzně zahájen v roce 1968, mezi Českými Budějovicemi a Českými Velenicemi začaly elektrické vlaky jezdit o 40 let později, v roce 2008. Od roku 2012 jezdí zde elektrické jednotky E 650 RegioPanter (1360kW). Rakouská část Dráhy FJ byla elektrizovaná v roce 1997.