Česká republika, východoevropský chudý stát s několika miliardáři

Z devadesátých let si pamatujeme vládnoucí dogma šířené převlečenými komunistickými ekonomy v čele s Václavem Klausem, že státní vlastnictví a zákonné regulace pocházejí od ďábla a že vše vyřeší trh a do vývoje volného trhu se nesmí zasahovat. Kdo si dovolil jakkoli oponovat, byl okamžitě označen za zpátečnického komunistu a vyštěkán z jakékoli diskuse.

Myšlenka absolutně volného trhu je sice líbivá, jenže k jejímu řádnému fungování jsou třeba tři základní předpoklady. Každý účastník trhu by měl mít:

1. zhruba stejnou velikost,

2. zhruba stejný přístup k informacím,

3.stejnou startovní čáru.

Mimo Václava Klause a jeho falangy se vědělo,  že minimálně dva poslední předpoklady splněny nebyly. Jakékoli námitky však byly přehlušeny  siláckými magor-teoriemi o tom, že právo na život v kapitalizmu mají jen ti nejodvážnější a neagresivnější lidé, kteří přemohou i právo.

Živnostenská banka, která by letos 4. listopadu slavila 150 let od založení, byla první velkou finanční institucí, kterou od počátku financoval výhradně český kapitál. Kromě londýnské pobočky měla dceru i v New Yorku na Wall Street, kde pracovalo více než 200 lidí. Od roku 1918 hrála roli klíčové banky nového státu, protože tehdejší političtí stratégové si uvědomovali, že budovat suverénní stát bez velkých bank v domácích rukou je v podstatě čiré zoufalství.

Dnes se Česká republika takovou bankou pyšnit nemůže. Němci, Francouzi, Britové, Skotové, Italové, Španělé, Dánové, Nizozemci, Belgičané, Švýcaři, Rakušané a další ano. Dokonce Poláci. Českou finanční sféru dnes z 99 procent vlastní cizí kapitál. Velké domácí banky Klaus a jeho pomocníci prodali za směšnou cenu do zahraničí.   Vzkázali českému obyvatelstvu: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Živnostenskou banku tehdy získali Italové, její honosné sídlo v centru Prahy nyní koupili komunisté z Číny.

Stejně jako banky za Klausova vládnutí dopadly kampeličky, pojišťovny, penzijní fondy, plynárenství, vodárenství a většina uhelných dolů. Lodě (6) Čs. námořní plavby byly v podstatě darovány Viktoru Koženému. Telekomunikaci a trh rafinerií kompletně ovládli zahraniční hráči, nevznikl ani jeden velký domácí obchodní řetězec, v českých rukou nezůstala žádná velká stavební firma.  Zato máme více než 100 miliardářů, kteří téměř bez výjimky zbohatli při výprodeji českého státu.

Jsou sice u nás také velké společnosti, ale dividendy z České republiky rok co rok jdou na účty nizozemských, kyperských, švýcarských či lucemburských mateřských firem.

Je na čase, aby nová generace politiků začala více věřit  ve stát a jeho občany a konečně přestala státní majetek rozdávat, aby mohl být prodán do zahraničí.Bude se muset nejdříve objevit nový Alois Rašín, případně Jaroslav Preiss, a Česká republika bude mít opět vlastní banku banku s velkou pobočkou na Wall Street.