100 let od skončení I. světové (Velké) války, rozpad habsburské monarchie

11. listopadu 1918 byla podpisem zástupců válčících stran oficiálně ukončena I. světová válka. Konečně skončil dlouhotrvající masakr, jenž lidstvu přinesl doposud nevídané utrpení. Mimo mrtvých, zmrzačených a nemocných vojáků přinesla válka nesmírnou bídu, na jejím konci byla i spousta vdov, sirotků a invalidů. 

Doposud se všeobecně tvrdí, že nejtěžší následky války dopadly na Německo, jemuž byly nařízeny potupné mírové podmínky, ve skutečnosti hlavním poraženým byla do malých ekonomik rozdělená rakousko-uherská monarchie, která se na rozdíl od jednotného Německa rozpadla.

Rakousko po válce ztratilo tyto území: Čechy, Morava, Slezsko, Halič, Jižní Tyrolsko, část Korutan, část Kraňska, Slovinsko, Bosna-Hercegovina, Dalmácie, Banát, Bukovina, Sedmihradsko. Uhry přišly především o Slovensko.  Rakousko ztratilo velká města: Praha, Brno, Opava, Krakov, Lvov, Černovic, Bratislava, Terst, Ljubjana, Záhřeb, Sarajevo a další.

Otázka mnohonárodního státu zaměstnávala rakouské politiky, včetně českých, už před válkou. Už tehdy bylo zřejmé, že svazek různých kultur nemůže dlouho existovat. Oficiální trhání Rakouska začala Praha, kde byl 28. října 1918 vyhlášen samostatný stát, Československá republika. Následovalo vytvoření Království Jugoslávie. Přestože oba nové státy hlásily, že jsou založeny jako útvary jednoho národa, ve skutečnosti se jednalo o státy s více národy. Jediným národním státem se vlastně stalo jen Maďarsko, které však přišlo o maďarské obyvatelstvo žijící na územích okolních nově vytvořených států. Mimo Maďarsko žilo více Maďarů než v samotném Maďarsku, pro které nezávislost na Vídni však byla nad všechny bolesti.

Osamocené alpské země se také zřekly Habsburků a založily republiku určenou pro lidi mluvící německy, nazvaly ji Deutsch-Österreich (Německé Rakousko). K tomuto státu se hlásilo obyvatelstvo německé národnosti v okolních nově vytvořených státech: V Československu, Itálii a Jugoslávii. 

Země bývalého Rakouska-Uherska byly jako následníci poraženého státu nuceny vítězům platit reparace. Původní záměr určit reparace podle velikosti země byl nahrazen jiným záhadným kriteriem, takže nejvíce bylo postiženo území nově vzniklé Rakouské republiky, která platila reparace o 55 procent vyšší než Československo, o 100 procent vyšší než Maďarsko a Polsko a třikrát vyšší než Jugoslávie. Zatímco poražené Německo po válce ztratilo jednu osminu předválečné velikosti, Rakousko-Uhersko přišlo o sedm osmin svého území.

Jak dopadla touha obyvatel čtyř německých provincií na území Československa, být součástí Deutsch-Österreich, je známo. Umlčela ji československá armáda. Zásluhou nerostného bohatství v pohraničních oblastech se za několik let Československo dostalo na vysokou hospodářskou úroveň, HDP v roce 1929 mělo o 50 procent vyšší než před válkou. Rakouská republika sice po monarchii zdědila univerzity, profesory, držitele Nobelových cen, dokonalé administrativní aparáty a spoustu divadel a umělců, ale hospodářsky se nad předválečnou úroveň do roku 1938 nedostala.

Hospodářské problémy nutily Rakušany hledět k Německu, které pod Hitlerovým vedením ekonomicky vzkvétalo. Obdiv k Německé říši a důraz Rakušanů na německý jazyk Hitlera přímo vyzývaly k anšlusu v roce 1938. Až dlouho po druhé světové válce (kancléř Bruno Kraiski v 70. letech) začalo Rakousko  vysokým tempem hospodářsky předhánět bývalé sousední země monarchie.