Mnichovskou zradu si prezident Beneš objednal 16. září 1938 v Paříži

Dne 19. září 1938 Francie a Velká Británie předložily Československu požadavek, aby československé pohraniční území bylo postoupeno Německé říši. Prezident Beneš začal mluvit o zradě. Ta zrada možná přišla proto, že si ji objednal.

Mnichov 1938

 Dne 15. září 1938 prezident Beneš poslal do Paříže  ministra sociálních věcí Jaromíra Nečase, aby  v Paříži opatrně do francouzské vlády propašoval Benešův vzkaz, že Československo se svých pohraničních území vzdá, ovšem za podmínky, že  Francie s Velkou Británií mu na Hrad zašlou nátlaková ultimata. Jinak by prý Beneš tento svůj "tajný plán" před československou veřejností neobhájil. Za to aby mohl zůstat ve funkci prezidenta, byl ochoten vzdát se velké části československého území.

Nečesova mise je nejlépe zdokumentována v publikaci Jana Chocholinského " Mnichovská zrada nebo pražský krach." Uvádí, že československý velvyslanec ve Francii Štefan Osuský byl zděšený, když se o Benešově zradě dozvěděl, nepochopil to ani tehdy, když Daladier při zasedání francouzské vlády svým zhořčeným ministrům sdělil, že ultimáta si objednal sám Beneš. 

Nečasova mise se tak stala pro Francii a Velkou Británii vítanou záminkou, proč odmítnout vojenskou pomoc Československu. Hitler se ovšem nespokojil s tím, co mu tajně nabídl Beneš, ale zabral i území obývaná německým obyvatelstvem z poloviny, nebo dokonce jen sporadicky.

Aby Beneš dokonal svou neschopnost řešit problémy v zájmu občanů, odvolal mobilizaci a 5. října 1938 uprchl do Francie, přičemž na cestu dostal ze sovětského vyslanectví v Praze dar 12.000 dolarů.

Beneš nebyl vlastenec. Mnohem víc než o svůj uměle vytvořený politický česko-slovenský národ dbal Beneš o svou intrikánskou roli rádoby "světového politika". Utekl v nejhorší možné chvíli od zodpovědnosti uložené mu ústavou, a brzy dokonce odejel ze země jako soukromník - stal se vyučujícím profesorem na univerzitě v Chicagu. Bez starosti o vládu, parlament a všechny občany Československa, kteří mu důvěřovali a spoléhali, že jim zajistí ochranu. Opustil zodpovědnost ve chvíli, kdy měl posloužit ostatním jako příklad, a otevřel tak dokořán dveře Hitlerovi. Zhroucení obecné slušnosti, s nímž se potýká země do dneška, to je Benešovo dědictví.

Na cestě k Mnichovu