Československo vzniklo na omylu zvaném podobné jazyky

Československo z velké části vzniklo na základě na základě omylu, neboli na základě představ, když národy hovoří podobnou řečí, že jsou si blízké všestranně. Následky takového omylu byly osudné pro celou Střední Evropu.

Jako účelová ideologie, jíž měli čeští politici ovládnout veřejné mínění a vyvolat spory s Vídní, v 19. století vznikly legendy o bratrství slovanských národů. Pro některé Čechy byl bratrem Rus, Polák, Srb, Chorvat, a samozřejmě Moravan, Slezan a také Slovák. Tím bylo zaděláno na spousty nepochopení. Čeští Němci, kteří tvořili dobrou třetinu obyvatelstva českých zemí, byli v podstatě součástí hospodářství a kultury Čechů, Moravanů a Slezanů, kdežto  Slováci byli  úplně jinde . "Když má na základech podobné řeči být vytvořen československý stát, chceme my na podobné řeči také svůj stát!" Chtěli tedy být součástí Rakouska nebo německé Výmarské republiky

Čeští Němci zásluhou intrik Edvarda Beneše v roce 1919 se však povinně stali nežádoucím národem Československa. Byli izolováni v pohraničních oblastech a Sudetech. Slováci a Rusíní byli použiti jako užiteční idioti. Dostali české úředníky, učitele, četníky, mohli za peníze z Prahy stavět silnice, železnice a školy, ale museli být vděčni a hlasovat pro pražské zájmy, tj. proti českým Němcům, s nimiž předtím Češi v jedné zemi žili téměř tisíc let.

Že Slováci mimořádný vděk Praze neprojevovali ukázalo se v roce 1939, kdy se osamostatnili poprvé, a především podruhé v roce 1992. Podobná řeč není to hlavní, co spojuje lidi.