Po
několika chladnějších dnech se opět vrátila vedra okolo 30 stupňů. Pro pobyt na
venkově je to docela příjemné počasí, nebýt to strašné sucho. Pohled na
vyprahlé pastviny, kde roztroušená stáda krav vykusují vše, co tam roste, není radostný. Porosty obilí sice sucho
poznamenalo, ale sklizeň nebyla nejhorší.
Minulé pondělí se
vydala fotbalová Slávie Praha do Kyjeva bojovat o účast v Evropské lize.
Urostlí slávisté překypovali sebevědomím. V diskusích se spekulovalo, jestli
v Kyjevě dá Slávie pět gólů za celé utkání, nebo za jeden poločas. Nedala
žádný, ale dva dostala. To bylo pláče a protestů proti rozhodčím, Ukrajině i
UEFA. Ne každému se líbí nabubřelé chování hráčů. Rozhodčí UEFA na to mají
recepty. Evropa není Eden nebo Karviná, kde se tancuje, jak sešívaní pískají.
Celý týden se zabývala
česká media smrtí třech vojáků, kteří zahynuli v Afganistanu. Omluvou je
okurková sezóna, parlament nezasedá. Za tuto dobu jenom v jižních Čechách
zahynulo při dopravních nehodách 9 lidí, z toho 4 řidiči motocyklů. Mimo
jednoho motocyklisty, který jezdil po lese a narazil do stromu, všechny nehody
se staly na rovných úsecích širokých silnic. Media maximálně stručně informují,
některá vůbec neinformují, pro novináře je smrt na českých silnicích už samozřejmost. Podle
počtu mrtvých se jeví bezpečněji válka v Afganistanu než jízda po českých
silnicích.
Policisté a dopravní
specialisté usilovně pátrají po příčinách nehod, přitom každý laik ví, že
příčinou je vysoká rychlost. Měření rychlosti a kontroly řidičů jsou ojedinělé.
Bohužel policisté porušování zákonů ignorují, protože je porušují sami. Už několikrát
se mi stalo, že při jízdě povolenou 90 km/hod. mě předjelo policejní auto bez
majáčku jedoucí nejméně 120 km/hod. Nevadí jim ani telefonování za jízdy, což
je specialita především řidičů dodávek. Daleko více policistům vadí, že v
současném horku nemohou odložit uniformu a chodit v tričkách a krátkých
kalhotách.
Jezdíval jsem v
sedmdesátých a osmdesátých letech na motocyklech i v autě. A bylo málo týdnů,
kdy mě nestavěla hlídka bezpečnosti. A to jsem jezdil po okresních silnicích.
Projet v pátek odpoledne bez kontroly hlídkou VB byl zázrak. Kontrolovaly
světla, pneu a zavazadlový prostor, jestli řidič neukradl někde třeba cihlu
nebo vrtačku. Velký podíl na strachu řidičů z tehdejší bezpečnosti měli
pomocníci VB. Ti si v civilu během delší doby vytipovali porušovatele
dopravních předpisů, včetně rychlé jízdy, a při kontrole jim to spočítali, našli tolik závad, že se provinilcům dělaly víry v peněženkách. Běžné byly pokuty
20 - 30 korun, což tehdy byly velké peníze. Ano tenkrát nikdo nevěděl dne ani
hodiny, jestli ho někdo na silnici nesleduje. Nemusely být ani kamery, které
dnes jsou na každé křižovatce, ale přestupky nikdo neřeší.
Blíží se 50. výročí
sovětské okupace Československa a hrdinů a stratégů přibývá. Říct, že v srpnu
1968 se Československo mělo bránit může jen hlupák. Stotisícová československá
armáda řízená Varšavskou smlouvou v čele se sovětskými maršály neměla velení schopné
uvést ji do boje. Větší část důstojníků prošla sovětskými vojenskými školami a
byla napojena na sovětské velení. Výzbroj z velké části pocházela ze SSSR.
Sovětské velení vědělo o každé posádce v Československu, o každém veliteli, o každém tanku či letadle.
Československá armáda se nemohla postavit na odpor půlmilionové sovětské armádě. A
civilisté. Těch několik mladíků v Praze a v dalších velkých městech, kteří s
prapory vyšli do ulic podepisovat petice a přesvědčovat sovětské vojáčky, že u nás není
kontrarevoluce, by teprve žádnou válku s přesilou nevyhrálo. Vše za nás vyřešili
popletení českoslovenští komunisté v Moskvě. Nikdo nemohl očekávat změnu Svobodova
nebo Dubčekova myšlení, kteří v zájmu světového (ve skutečnosti sovětského) komunizmu byli ochotni souhlasit s čímkoli, co si Brežněv přál. Příležitost dostat se v Praze k moci
pevně však uchopili Slováci Husák s Bilakem. Výsledky moskevských jednání mohly
být jen takové jaké určili Brežněv s Kosiginem. Oni byli vítězové, Svoboda s
Husákem jim mohli být vděčni za funkce, které jim byly ponechány, či které
získali.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat