Svou abdikaci Edvard Beneš oznámil
již 2. června 1948, oficiálně se však informace dostala na světlo až o pět dní
později. Dnes je tomu přesně 70 let od chvíle, co československou politickou
scénu opustil prezident Edvard Beneš.
Situace, která v zemi
vznikla bezprostředně po válce, sdružovala veškeré politické strany do Národní
fronty Čechů a Slováků. V prvních přímých volbách dosáhli nejlepších výsledků
komunisté, kteří už dávno předtím využili Benešovy naivity a pronikli i do policejních
a dělnických složek. V roce 1946 se stal předsedou vlády Klement Gottwald, do
té doby předseda zmíněné Národní fronty.
Prezidentově
abdikaci předcházely už od února demise ministrů, odvolávání policejních
velitelů, vyhrožování z Moskvy či znárodňování většiny soukromého majetku.
Beneš potom podepsal návrh KSČ, jenž do nově sestavené vlády umístil židle mimo
jiné hned pro jedenáct komunistických představitelů. Gottwald ihned po schůzce
vystoupil s projevem na Václavském náměstí, kde se svými příznivci oslavoval „vítězství pracujícího lidu“.
Zmatené jednání v
únoru 1948 lze těžko Benešovi vyčítat, tlak komunistů by asi neustál nikdo. Je
možné jen konstatovat, že ke všemu, co se událo v únoru 1948 právě Beneš
přispěl nejvyšší mírou svou činností v politice už konce první světové války.
Celé období od roku 1917 až do roku 1945 bylo Benešovo úsilí zaměřeno na
diskriminaci a vysídlení Němců z českých zemí. To se mu nakonec podařilo, takže
v roce 1948, když byli Němci vyhnáni, byl jeho politický obzor prázdný, Beneš náhle stál před problémy, na které
nebyl připraven. Přišla naprosto nekorektní podpásová politika komunistů, těch
komunistů, jimž věřil a do jejichž přízně se paradoxně už od počátku třicátých let snažil
vetřít.
Žádné komentáře:
Okomentovat