Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 24. července 2016

Žádné organizované útoky, ale osamělí šílenci. Zahradníčkovy úvahy.

Ani předposlední červencový týden nebyl příliš letní. Počasí zvané psí dni, s oblaky tmavé barvy, nevěští pro zemědělce nic dobrého. Jak mám možnost občas pohlédnout na pole, úroda se rýsuje velká. Jde o to, zda ji bude možné sklidit, zda ji nebude třeba tahat z bahna jako v roce 2014.

Ve čtvrtek mě vyrušil velký hluk motoru na poli nedaleko města, myslel jsem, že plechová kavalerie babišovců už vjela do lánu ovsa, o jehož zralosti jsem pochyboval. Vydal jsem se tam, ale nebyly tam New Hollandy se sedmimetrovými lištami, ale rakouský dvoumetrový kombajn Epple z roku 1960, s nímž poslední zdejší soukromý zemědělec vjel do ječmene. Ujel asi 50 m a opravoval. Když zjistil, že to na poli neopraví, odjel domů. totéž se opakovalo v pátek a v sobotu. Ještě se na druhý konec pole nedostal. Ale je klidný. Netrápí ho to. Do vánoc prý času dost. Prý to jsou poruchy už od loňska, na které celý rok neměl čas. Jediné, co za rok na kombajnu udělal, bylo vzorné natření výfuku stříbřenkou.

Za to media mají fofr. Ještě se redaktorům nesrovnal v hlavě puč v Turecku a vražda na Smíchově, už musí psát o střelbě v Mnichově. Podle kvality zpráv usuzuji, že zkušení novináři mají dovolenou a učedníci sesmolí akorát nesmyslné konspirace. Nejdříve jim bylo jasné nad slunce, že jde o akci islámského státu. Nyní, když se zjistilo, že střílel zakomplexovaný mladík, už z toho chtějí vybruslit, i když názor krvelačného českého čtenáře bulváru už těžko změní, ten si byl jistý tím, že je to dílo islamistů, okamžitě.

Byl jsem zvědav na alpskou krajinu, kterou včera projížděli cyklisté při závodu Tour de France. Moc toho k spatření nebylo, déšť, mlha, temné mraky, mokrá silnice. Obdiv za překonání nepříznivého počasí a alpských kopců patří všem závodníkům, ale především Slovákovi Peteru Saganovi. Mistr světa a vítěz letošních tří etap Tour a jistý držitel zeleného trikotu jel fantastickým způsobem, když jako přetopená parní lokomotiva polovinu etapy včera táhl skupinu uprchlíků. Přitom mu nešlo už o osobní prospěch, i když včera vyhrál nějakou tu prémii, ale o pomoc plzeňskému Romanu Kreuzigerovi, aby ho posunul v celkovém pořadí mezi první desítku  jezdců. Když Sagan odpadl, osamocený Kreuziger bez pomoci ostatních jezdců týmu nestačil zachytávat uniky soupeřů, přesto se posunul z třináctého na celkově desáté místo.

S tím bezdůvodným zabíjení nevinných lidí v celé Evropě, Asii, Americe i jinde ve světě je to už na pováženou. Nikdo neví jak se šílencům bránit. Atentátník obyčejně po činu zahyne, ale s ním nevinní lidé. Podezření na to, že se jedná o akce Islámského státu berou dříve nebo později za své, i když islamisté se k nim nepravdivě hlásí. Nejsnazší by asi bylo o těchto událostech vůbec neinformovat, aby neinspirovaly lidi, kteří jsou za to, že se jejich foto a jméno jen na chviličku objeví v mediích, ochotni zemřít.

Se zabíjením nevinných lidí souvisí i směrnice EU o držení zbraní, podle které by střelnou zbraň každý, komu se zachce, držet nesměl. Bohužel zbraně se vyrábějí a prodávají nejen v Evropě, takže kdo by chtěl, ten by si ji opatřil. Vrah z Mnichova si ji prý pořídil v ČR. Nepomáhají ani drastické tresty za držení zbraní jako to bylo v minulosti, v době totalitních režimů. Například jednotky SS za války na místě zastřelili každého civilistu, který měl zbraň. Přesto spousta lidí neodolala pokušení a pistole nosila. Jak ukázaly nedávné příklady (pád letadla v Alpách a v Nice  kamion do davu), kdo chce zabíjet nějaké nářadí si k tomu najde.

Je pravdou, že v demokratickém systému je teroristických činů víc. Patří to zřejmě k demokracii. V totalitách, kde je možné každého kdykoli kontrolovat, vyzvídat co veze či nese, je samozřejmě nošení a převážení zbraní velmi omezeno, stejně tak domlouvání telefonem či dopisování. Pamatuji doby, kdy každý dopis či balík ze zahraničí byl zkontrolován, každý telefonní hovor nahrán na magnetofon, takže nákup zbraně v zahraničí byl prakticky nemožný. A převážení přes hranice vzhledem k důkladným celním prohlídkám také nepřicházelo v úvahu. Bylo také spousta udavačů. Přesto mezi lidmi zbraně byly, skoro každý kluk nějakou bouchačku vlastnil, většinou z války. Měl jsem spolužáka, který také přines do učňovské školy dvě pistole i s náboji a pochlubil se jimi. Nikdo ho neudal. 
Zahradníček Josef



Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.