Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 4. května 2016

Šíření nenávisti k osmašedesátníkům pokračuje. Zahradníčkovy úvahy.

Václavu Klausovi se podařilo mockrát poškodit občany České republiky, ale nejvíce práce mu asi dalo podrážení  osmašedesátníků, lidí, kteří si  v šedesátých letech oblíbili hnutí hippies a prosazovali jeho ideály i v obrodném procesu roku 1968.

Hippies v roce 1968
I když Klaus je věkem osmašedesátníkem, k hippies má moc daleko, protože povahou je skinhead, kterému imponuje agresivita okovaných bot nebo bílých límečků a elitářství. Smyslem Klausova života je za každou cenu být nahoře. Tedy pravý opak hippies, kteří kašlali na honbu za peněz a na politiku a vyznávali krásy světa a právo každého člověka na volný život bez zbraní, válek, revolucí i bez kravat a dýchánků mezi zrcadly salónů.  Hned po roce 1989 těchto ekonomických "slabostí" osmašedesátníků tedy využil Klaus, společně s podobnými agresivními prospěcháři k získání moci a k rozpoutání honby za hippies, tedy proti EU a lidským právům. Daleko milejší než Havel, Kocáb nebo Jara d Cimrman mu byli estebák Tříska a komunisti Dlouhý, Kočárník, Dyba a další.  Heslo "Pravda a láska" dodnes Klause dráždí jako červený hadr býka. K šíření nenávisti ovšem vychoval zdatné následovníky, od Vandase a Bartoše k Okamurovi a Konvičkovi. Ti Klausovu nenávist k osmašedesátníkům a hippies stále zdokonalují.

Před týdnem v USA zemřel jakýsi zpěvák Prince. O jeho smrti se neopomněla zmínit většina českých medií, spousta lidí vyjadřovala soustrast. Ve stejnou dobu se potopila ve středozemním moři loď s 500 lidmi, nezmínil se o tom téměř nikdo. Taková je morálka novinářů. Jeden zdrogovaný zpěvák má větší cenu než 500 jiných lidí. Je to polovina utonulých z Titaniku v roce 1912, kteří jsou dodnes oplakáváni a natáčí se o nich filmy. Za současnými mrtvými  ve Středozemním moři ani pes neštěkne. Kdo vlastně určuje cenu lidského života? Media? Politici?

Letošní 1. máj novináře nepotěšil tím, že si mohli doma vyvalovat pupky, když se nikde nic nedělo. Byly očekávány demonstrace. Sešlo se vždy jen pár lidí. V Praze-Holešovicích se jako obvykle sešli komunisté v čele s třiadevadesátiletým bývalým nejmocnějším mužem v zemi Milošem Jakešem, který v projevu odsoudil nízké mzdy českých pracujících. Postěžoval si i na nízký důchod (17.500 Kč) a na to, že mu synové (63 a 68 let) prodali za 40 milionů střechu nad hlavou  a šoupli ho do obyčejného městského bytu za 7 milionů. Aby nebylo smutno zahrál současný předseda komunistů Filip na kytaru.

U nás v městečku byl na 1. máje klid, ale komunisti měli někde shromáždění, ti pohyblivější vyrazili s francouzskými a jiným holemi, ti méně pohybliví se nechali vézt auty. Snad zavzpomínali na doby, kdy stáli pod tribunou a volali "Ať žije KSČ".

Komunistům se podařilo 1. máj jako vzpomínku na oběti stávky v americkém Chicagu v roce 1890, tak zprofanovat, že nastupující generace nebudou vědět, o co se jedná. Místo toho se na venkově novou slavností stává pálení čarodějnic 30. dubna. Je to novodobá tradice, která se téměř po všech vesnicích rozšířila  někdy v polovině  osmdesátých let minulého století. Tradice celonočního velkého popíjení u velkého ohně. Pro starší generace nepochopitelná zábava, pro hasiče častější výjezdy.

Zahradníček Josef

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.