Rašelina je palivo, které dráždí ekology.

Ve většině evropských zemích je zakázáno těžit rašelinu kvůli výrobě paliva. Výjimkou jsou britské ostrovy, Skandinávie a pobaltské země. Jedná se o organický materiál, který se tisíce let ukládal v kyselém prostředí zavlažovaném pouze dešťovou vodou. V Čechách se rašeliniště nalézají nejvíc v jižních Čechách a na Šumavě.

Až do počátku 60. let minulého století byla rašelina v mnoha oblastech jižních Čech ideálním a levným palivem. Obyvatelstvo v těchto oblastech nemělo nárok na příděl uhlí. Na jaře se z mokré rašeliny dělali borky (hranoly o velikosti cihly), které se přes léto nechaly vysušit a na podzim odvážely domů. Samovýroba borek skončila po dokončení kolektivizace, protože i vesnické obyvatelstvo muselo pravidelně chodit do práce a nemohlo se věnovat pracím pro sebe. Příděl uhlí byl rozšířen i na ně. Borky zřejmě souvisí s názvem vesnice Borkovice, která leží v rašelinné oblasti Soběslav, Dolním Bukovsko, Veselí nad Lužnicí.  V 18., 19. a na začátku 20. stoletíí se rašelinnými borkami topilo i v průmyslových závodech velkostatků (sklárnách, pivovarech, lihovarech, elektrárnách, pilách atd). Později se od tohoto topení upouštělo a rašelina se těžila jen jako surovina pro výrobu zahradnických substrátů. Sama o sobě, bez přísad, není hnojivem.

V současnosti se rašelina používá k topení hlavně v Irsku, kde je stále v provozu šest elektráren vytápěných rašelinou.  Tyto elektrárny zásobuje rašelinným palivem společnost BordMona, která z rašeliny vyrábí i rašelinové brikety do krbových kamen. Společnost zaměstnává 2000 lidí. K tomu, aby společnost mohla existovat, musí svádět těžké boje s ekology. Nyní se jí podařilo uzavřít smlouvu na těžbu rašelinových paliv do roku 2030. To rozzuřilo ekology, kteří tvrdí, že společnost do roku 2030 zničí 8.000 ha přírody.