Orná půda u nás nenávratně mizí.

Podle Ročenky půdního fondu činí meziroční pokles orné půdy 7 444 ha, což znamená úbytek 20 ha orné půdy denně. 

Každý rok se v ČR zastaví až 230 hektarů orné půdy, za týden zmizí čtyři hektary, za den plochy velké jako tři „Václaváky“. Navíc vesměs v těch nejúrodnějších oblastech. Do zabetonované země se nemůže vsakovat voda a stále častěji vznikají povodně.

Na polích v Česku vyrůstají nové tovární haly, parkoviště, obchodní centra, satelitní městečka, silnice. Podle poslední Zprávy o stavu životního prostředí se v roce 2013 zastavěné a ostatní plochy rozšířily o 2,4 tisíce hektarů a zaujímaly 10,6 procenta území.

Staví se převážně na nejúrodnějších půdách, které se nacházejí v nížinách, vesměs kolem velkých měst, jako je Praha, Brno či Plzeň, či okolo velkých silničních tahů, které jsou především u větších měst lemovány po obou stranách v délce mnoha kilometrů množstvím skladišť.

Ve srovnání se zeměmi EU patří tedy úbytek k těm nejvyšším a volné krajiny je v ČR relativně méně, protože je zde vysoká hustota zalidnění. V zemědělských regionech se majitelé půdy více brání jejímu záboru, zatímco u nás jsou na půdě zemědělci z velkých měst vesměs v nájmu a nemají k půdě a krajině žádný vztah hospodáře ani usedlíka.

Největší problém je v úřednících MŽP a na městských úřadech, kteří mají půdní fond ze zákona chránit, například zábory na nejcennější zemědělské půdě 1. a 2. třídy kvality mají povolovat jen zcela výjimečně. Skutečnost je bohužel zcela opačná. Většina investic do výstavby nových průmyslových areálů je na nejkvalitnějších zemědělských půdách. 

Na větší části českého území se v současném hospodářském systému zemědělcům vyplatí jen pastviny a louky, a to ještě jen zásluhou evropských dotací na plochu. Lesy přibývají díky zalesňování nebo zarůstání zemědělských pozemků. Negativní dopady tohoto stavu nejsou okamžité, avšak jsou dlouhodobé a nevratné.

  

Úbytek polí se podle představitele Zemědělského svazu prozatím díky rozvoji zemědělských technologií  daří kompenzovat. Zemědělci mají lepší vybavení a velký výběr chemických přípravků a příroda jim navíc v posledních letech vcelku přála, takže výnosy z polí jsou dobré.

Jenže do budoucna může úbytek orné půdy znamenat ohrožení potravinové soběstačnosti státu. S tím, jak se zvětšuje světová populace a i v Evropě se objevují válečné konflikty nebo hrozí bankroty států, může potravinová, stejně jako energetická soběstačnost nabývat na významu. Pole, která se jednou zastavěla, lze těžko uvést do původní podoby.