Nízké příjmy českého obyvatelstva byly způsobeny uměle.

Příčina nízkých příjmů obyvatelstva rozhodně není v tom, že by lidé byli leniví a nešikovní. Způsobili ji na počátku 90. let  lidé, kteří se zmocnili peněz v bankách. Ti ovládli formování naší měnové politiky. Vydávali se za ekonomy, ale s odstupem času víme, že i špatná odbornost a ekonomická ideologie byly předstiženy změtí příznaků prospěchářství, korupce, ješitnosti a zlých úmyslů.

Klíčovým okamžikem v roce 1990 bylo stanovení kurzu koruny, když se rozhodovalo o zavedení směnitelnosti československé koruny za dolary a marky. Valtr Komárek navrhoval stanovit směnný kurs tak, aby zhruba odpovídal paritě kupní síly. K tomu nedošlo, protože Komárkův návrh byl odmítnut a byly zavedeny kurzy ještě více než dvakrát až třikrát horší.

Nakupovat u nás cokoliv bylo pro cizinu neobyčejně výhodné a brzo jsme měli rekordně vysoké devizové zásoby (na přelomu roku 1995/96 to bylo podle Bulletinu ČNB okolo 14 miliard USD, podle ČTK až 16.5 miliard USD). Přesto nebyly směnné kurzy upraveny a pokračoval výprodej národního majetku za zlomek jeho hodnoty. Podle střízlivých odhadů to byla, zejména v souvislosti s kupónovou privatizací, sotva šestina odpovídající ceny, což umožnilo zcela zdevastovat a zrušit i významné velké závody a celá odvětví, která byla oporou našeho hospodářství a vadila zahraničním konkurentům.

Pochvaly Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pro Václava Klause potvrdily, komu stát daroval.

Katastrofu dovršila ochota našich „představitelů“ naletět na sebevražednou politiku úplné hospodářské otevřenosti a orientace na export a vzdání se, dříve skoro úplné, hospodářské soběstačnosti. Výprodej a rozkrádání národního majetku časem pokročilo tak, že příliv deviz začal od roku 1995 slábnout. Podhodnocená koruna se přesto trochu zotavovala a již tehdy měla ČNB tu drzost, intervenovat za účelem jejího oslabení, údajně kvůli podpoře exportu (ČTK, březen 1996). Udělali to přesto, že v tu dobu jsme k vyvažování bilance zahraničního obchodu museli vyvážet zhruba dvakrát takové hodnoty, než jsme dováželi, a ještě to nestačilo. Byla to hrozná a přitom zbytečná cena za zanedbání orientace na vnitřní trh. To nemohla být jen neodbornost, to musel být úmysl.

Nesrovnatelnost mezd a platů v ČR a v zemích jako Rakousko a Německo vznikla, jak výše uvedeno, podhodnocením koruny. Cílem tedy mělo být její posílení, podpora příliš pomalého přirozeného zhodnocování. Přišel však podraz ze strany ČNB, která natištěním 200 miliard Kč znehodnotila českou korunu mnohem více, než při první intervenci, a pokračuje v tom. Slouží to k držení ČR v postavení kolonie, k zakonzervování staré chyby, která nás připravila o národní majetek a teď odvádí významnou část našich příjmů do zahraničí. Je to pokus udržet nás ve statutu rozvojové země, která musí konkurovat dumpingovými cenami. (Zdroj:BL)