Kosygin: S tou silou, kterou disponujeme, můžeme zatočit i s čertem a ne jen s nějakým Goldstückerem.

Záznam o jednání zatčeného Dubčeka v Kremlu.

Dubček: Jsem v takovém rozpoložení - vojáci, po celou dobu pod namířenou zbraní, po sedm hodin jsem nemohl opustit auto, z obou stran automaty, obrněné vozy. Myslíte, že to bylo lehké?

Brežněv: Měli jsme na zřeteli bezpečnost.

Kosygin: O to se můžeme hádat. Ale přitom není o co. Přijel jsem do Karlových Varů a vy jste mi přidělili pět lidí z ochranky. Nevzrušoval jsem se. Naopak jsem jim byl vděčen.

Dubček: Soudruhu Kosygine, to nelze srovnávat. Chránili vás z vaší svobodné vůle, ale v mém případě s použitím násilí. Ale nechme to být.

Kosygin: Je třeba seriózně přemýšlet a najít perspektivní řešení.

Dubček: Je třeba to promyslet. Co bych mohl udělat, aniž bych byl tváří v tvář straně a lidu pokrytcem.

Kosygin: Neklademe otázku o tom, abyste ztratil tvář. Mimoto, nejde jen o žádost, je to i vaše povinnost. Odpovídáte za Československo. Myslet je vaše povinnost. A kdo bude myslet za vás?

Byly chyby? Byly chyby. Je nutné se z toho dostat. Hledejte východisko, přemýšlejte, sestavte náležitý plán, který by byl přijatelný pro nás, pro pět stran a pro vás. Nepočítejte s tím, že je zapotřebí plánu, který by vyhovoval jen vám. Musíme říci celou pravdu. Budou těžkosti, ale bude hledání, bude plán.

Jestli budou překážky, jestli bude snaha uchránit své věci a své osoby, pak plán nebude. Pak nenajdeme východisko. Vy a s. Černík jste povinni se seriózně zamyslet, promyslet všechna opatření.

Přijede s. Biľak, je třeba to řešit spolu s ním.

Brežněv: Při překonávání obtíží počítejte s námi a se všemi socialistickými zeměmi.

Kosygin: S tou silou, kterou disponujeme, můžeme společně zatočit i s čertem a ne jen s nějakým Goldstückerem.

Brežněv: Přiletěl k nám s. Kádár, hovořili jsme s ním. Přišli jsme s iniciativou a požádali ho, aby se sešel ještě jednou se s. Dubčekem. Soudruh Kádár vás pozval v tentýž den a vy jste se sešli. Během schůzky představitelů pěti zemí s. Kádár řekl: bezperspektivní a nekonstruktivní rozhovor, ničeho se nedosáhlo.

Dubček: K našemu rozhovoru mohu říci: ani slůvkem se nezmínil o vojenských opatřeních, mluvili jsme o těch otázkách, které je třeba řešit.

Brežněv: Abychom si vzájemně nevyčítali, chci ti říci jen o našem rozhovoru. Doslovně jsem jej zapsal, chtěl jsem poslat dopis, řekl jsi mi: co chcete, to také dělejte, máte na to právo. A ty místo toho, abys odpověděl: s. Brežněve, říkám ti, a na to je možno se spolehnout, navrhujeme taková a taková opatření.

Dubček: Odpověděl jsem telefonicky.

(Přichází Černík.)

Brežněv: Chci říci, že musíme projednat poslední události, řekněme to tedy přímo. Diskutovali jsme a došli k závěru, že situace je složitá. Vycházejme tedy z tak obtížné situace. Přestaňme se vzájemnými výčitkami. Vzájemně si věříme. Odsuňme stranou, co se stalo, a jednejme nyní jako vládní činitelé vaší a naší země. Opět opakuji, že situace je složitá, obtížná, může se zvrátit na tu či onu stranu.

Musím říci, že současné události se v mnohém liší od maďarských událostí.

Kosygin: To je třeba pochopit.

Brežněv: Odlišují se od polských událostí.

K čemu došlo? Vojska vstoupila bez obětí. Je zřejmé, že byl dán příkaz, správný příkaz, nestavět se na odpor. K drobným případům došlo pouze v Praze. Říkám to, abych uvedl s. Černíka do situace. Začaly se shromažďovat nevelké skupinky. Zamýšlely to i ono. Dostali jsme o tom nejrůznější zprávy. Řekli jsme si, že přijede Ludvík Ivanovič a všechno se vyjasní. Radili jsme se s Ludvíkem Ivanovičem (prezident Svoboda). Nabízely se různé alternativy - ustavit revoluční vládu, svolat parlament - byl stanoven termín zasedání parlamentu, k tomu prý ale nedošlo.

Podgornyj:Zasedání se konalo, požádali o vyslání vojsk.

Brežněv: K obětem mezi obyvatelstvem nedošlo, oběti byly, jen když dobývali budovu rozhlasu a když obsadili Rudé právo. Švestka byl uvězněn.

Kosygin: Nikoli námi.

Brežněv: Pravicovými silami. Byl v šoku. Teď už je opět v pořádku. Předsednictvo jako celek, všichni soudruzi jsou živi a zdrávi. Osobně jsem hovořil - nepamatuji se již, kolik bylo hodin - s Ludvíkem Ivanovičem. Rozmlouvali jsme spolu a já jsem řekl, že jsme byli k tomuto kroku přinuceni, abychom zabránili Československu sejít ze socialistické cesty. Nejsme okupanti, prohlašuji to jménem předsednictva - vedl jsem tento rozhovor za účasti členů našeho politbyra. Prohlásil jsem, že od vás odejdeme, jakmile zdravé síly ovládnou situaci. Aby bylo obnoveno naše přátelství, budou k tomu možná třeba léta. Ale jestli v tomto směru vyvineme úsilí, přátelství bude věčné a žádné nebezpečí nám nebude hrozit.

Ludvík Ivanovič řekl, že nám plně důvěřuje. Je však třeba udělat všechno, aby bylo méně obětí, aby nebyly vůbec žádné. Řekli jsme Ludvíku Ivanoviči, že vojska obdržela nejpřísnější rozkaz nestřílet do obyvatelstva. Ale jestliže se vojenská jednotka postaví na odpor, dojde přirozeně k boji. Bylo třeba obsadit rozhlas a televizi. Kolem jejich budov je shromážděn dav, jsou tam naše tanky. Naši mají rozkaz nestřílet, dav je však nechce pustit dovnitř. A z rozhlasového vysílání se ozývají protisovětské výkřiky. Až k večeru se podařilo obsadit budovu rozhlasu a pak i televize. V témže okamžiku začalo vysílat několik nelegálních vysílaček.

V tomto okamžiku je obtížné se v tom všem vyznat. Soudruzi se pokusili vytvořit revoluční vládu. Šli k Ludvíku Ivanoviči, on přišel s jistými svými návrhy, zdůrazňoval, že s takovou vládou souhlasí, ale aby v jejím čele byl s. Černík. Víme o tom z interních rozhovorů. Byla řada alternativ. Ludvík Ivanovič měl projev, vyzýval obyvatelstvo ke klidu. Ale pravicové síly současně svolaly sjezd.

Uspořádaly sjezd v závodě Vysočany v Praze. Zřejmě tam nic neprojednávaly. Byla vydána zpráva, že ÚV KSČ, zvolený sjezdem, se sešel v noci 22. srpna a zvolil na svém zasedání předsednictvo.

Složení ÚV nezveřejnili, ale členy se stali: Dubček, Smrkovský, Černík, Špaček, Kriegel, Šimon, Císař, Slavík, Šik, Šilhán, Hrdinová, Matějíček, Kabrna, Hejzlar, Litera, Goldstücker, Hübl, Moc, Šimeček, Husák, Zrak, Ťažký, Sádovský, Colotka, Turček, Pavlenda a Zámek. Není mezi nimi ani Biľak, ani Indra, ani Švestka. Jsou tam pouze ti, s nimiž jste bojovali.

Začalo to už v noci, ráno v šest hodin jsem byl potom upozorněn na to, že Ludvík Ivanovič se rozhodl nás požádat, aby mohl přiletět do Moskvy k jednáním. Hned jsem [reagoval], ale spojení je špatné, neustále je přerušováno, »VČ« funguje pět minut a zase dvě hodiny ne, pokusili jsme se navázat obyčejné spojení, ale i to funguje nepravidelně. Něco se však přece podařilo vyjasnit: Ludvík Ivanovič řekl, že nám navrhuje, aby mohl přijet do Moskvy a tam jednat. Odpověděli jsme mu okamžitě prostřednictvím sovětského velvyslanectví, že ho v Moskvě rádi přijmeme, a to oficiálně nebo neoficiálně, jak si bude přát, jeho samotného anebo i ty, které bude považovat za nutné, aby ho doprovázeli. Od pěti do šesti hodin ráno jsem se trápili se spojením, ale nakonec jsme se nějak domluvili, že ho oficiálně uvítáme včetně těch, kteří ho budou doprovázet. Nehodlali jsme podvazovat vztahy s Československem. Chceme důstojně přivítat prezidenta. Odpověděl nám, že je připraven přijet na oficiální návštěvu. Připravujeme se na jeho uvítání. Zpočátku jsme měli za to, že letí z Prahy přímo k nám, přičemž doba odletu byla určena na 9.30 pražského času. Podle posledních zpráv, které jsme obdrželi, letí s delegací. Dozvěděli jsme se, že jejími členy jsou Biľak, Indra, Kučera, Novák, Špaček, Dzúr. Teď právě letí a snad přistane v Bratislavě, aby vzal s sebou Klusáka. Nevíme, kdo je to Klusák.

Dubček: Je to Svobodův zeť, ministr zahraničních věcí[!].

Brežněv: Pokud jde o složení delegace, nebylo nám oficiálně nic sděleno, dozvěděli jsem se o tom zčásti z rozhovorů s vašimi soudruhy. Letí k nám zřejmě, aby byla vyřešena otázka, jak překonat vzniklé obtíže. Letí naším vládním letadlem. Podle předběžných zpráv, nevím to samozřejmě přesně, ale zdá se mi, že přiletí s jistými návrhy - snad že vezme určitou moc do svých rukou, vytvoří revoluční vládu nebo prostě vládu v čele s Černíkem. Proti takové alternativě bychom neměli námitky.

Jak je však vidět, nedospěl ještě ke konečnému řešení. Momentálně je obtížné říci něco konkrétního, protože nemáme spojení s naším velvyslanectvím. Je však důležité, že Ludvík Ivanovič přišel s touto významnou iniciativou. Uvítáme ho zřejmě v Kremlu, všichni členové delegace tam budou ubytováni a můžeme se dát do práce. Bude se nepochybně ptát, co je s Dubčekem a Černíkem. Odpovíme mu.

Nyní je, soudruzi, třeba najít řešení. Odhoďme vše stranou a hledejme východisko, konstruktivní řešení. Najdeme konstruktivní řešení, neprodleně si o tom vyměníme názory, dojde k setkáním nového vedení, budou se řešit ekonomické otázky, bude příslušné komuniké, začne reorganizace vojsk. V takových případech zůstává vždy něco nepříjemného, to nelze vyloučit.

Nezavíráme před tím oči. Jak se k tomu dopracovat? Jednou variantou je pracovat cestou hledání. Jestli se však budou hledat personální řešení, tak na takové půdě se těžko najde klíč k dělnické třídě. Chtěli bychom, abyste si svobodně rozmysleli různé varianty a vycházeli ze skutečného života.

Nevíme, co bude žádat Ludvík Ivanovič. Je jasné, že nebude žádat taková opatření, která by vyvolala válku. Ale vojska nemohou odejít bez jistých záruk. Jsme velmi rádi, že k nám letí s. Svoboda.

Nadto si s sebou vzal chytré lidi. Biľak je rozumný člověk. Piller. Neznáme pozici Husáka, nevystupoval špatně, ale jak se bude držet v této situaci, nemůžeme vědět. Zaměřme proto naše úvahy tím směrem, kde třeba hledat řešení.

Podgornyj:Husákovi poslali dobrý telegram.

Brežněv: 39 velitelů podepsalo dobrý telegram, Husák jej též podepsal. Ale současně dělal na jiných místech ne zcela vyhovující prohlášení.

Dubček: Byl to dopis svazu vojenských veteránů.

Kosygin: Soudruzi vysílali, že rodiny jsou v pořádku. Sledují to.

Brežněv: Je pravda, že v noci nalepili na Indrův byt neslušnou vývěsku. Ale ani jedna rodina neutrpěla.

Dubček: Moje manželka byla před třemi dny hospitalizována. Nic neví.

Brežněv: Sdělili nám, že rodiny jsou v bezpečí.

Zdroj : BL