Chudá moravsko-slezská vesnice má bavit diváky.

Začínající režisér Miroslav Krobot se v na festivalu v Karlových Varech uvedl filmem "Díra u Hanušovic". Brzo by měl film být uveden do kin. Kdo ho neviděl, nemůže popsat dojem z filmu. Lze se domnívat, že jeho ubohým záměrem je zesměšnit a ponížit ty, kteří nemohou být ozdobou velkoměstských kaváren a salónů.

V minulosti měla umělecká díla o venkovu děj, který nenásilně zapadal do venkovského prostředí a který těžko se mohl odehrávat ve městech. Ať to byli třeba Naši furianti, Jan Cimbura atd., nebo televizní seriály Tři chlapi v chalupě nebo Chalupáři. Přestože za vlády komunistů nebyl znám žádný diskriminační zákon, tehdejší cenzura v kultuře dbala na to, aby žádná skupina obyvatel - včetně třídních nepřátel - nebyla diskriminována a urážena kvůli původu, vzhledu, chování a prostředí, ve kterém žije. A kultura to respektovala, dokonce z toho profitovala. Toto se po listopadu změnilo. Kopnutí do někoho, kdo je slabší, chudší a bezbranný se stalo hrdinstvím velkoměstských elit a námětem pro umělce. Vždyť dnes je to tak jednoduché. Na to se sponzoři vždy najdou.

Diváci se sice Krobotově filmu zasmáli, ale zřejmě pochopili, že se nestalo nic jiného, než že ve filmu byla velkoměstská špína přemístěna do vesnické hospody a na obecní úřad. Na nic jiného se asi současní tvůrci nezmůžou. Dokázali jen, že se života na vesnici štítí, i když o něm prakticky nic nevědí. Avšak ani u současného diváka, krmeného násilím a sprostotou, toto není to dobré, co chce vidět. Jinak by asi diváckou cenu nedostaly filmy pojednávající o minulosti. Film o Martě Kubišové a Menzelovy Ostře sledované vlaky. (rf)