Četnictvo bylo vojenským ozbrojeným sborem.

Zesměšňovat četníky, kteří se v předúnorové minulosti starali o bezpečnost hlavně na venkově, se v české kultuře dařilo, a stále daří, jako máloco jiného. Stačí vzpomenout na Haškova putimského strážmistra Flanderku, na televizní a filmové Hříšné lidi města pražského či současný seriál První republika. Neschopnými četníky se to tam jen hemží.

 Je jistě pravdou, že četníci se obyčejně řídili složitými předpisy, které si vykládali různě.

Četnictvo však představovalo vojensky vycvičený, uniformovaný, kádrově zvláště spolehlivý a proto také společensky preferovaný sbor.

Záleželo na mnoha okolnostech. Telefon na venkově byl výjimkou a jediným dopravním prostředkem bylo jízdní kolo, které se na rozbitých cestách mnohdy použít nedalo. Při pronásledování a vyšetřování zločinců, zlodějů, tuláků, cikánů atd. používali drastické vyšetřovací metody a zastřelili i několik lidí, vinných i nevinných.

Četnictvo jako bezpečnost bezpečnostní služba vzniklo nejdříve ve Francii. V českých zemích bylo založeno podle říšského zákona č.272/1849 jako vojensky organizovaný strážní sbor, který byl součástí armády. Po roce 1876 bylo podřízeno ministerstvu zeměbrany. Jeho hlavním úkolem bylo zajištění veřejného pořádku, třeba za použití zbraní. Bylo řízeno orgány zemskými a okresními. Kvůli rychlejšímu potírání trestné činnosti byly četnické stanice  zřizovány na vesnicích, obyčejně v místě fary. Zvláště na počátku 1. světové války, kdy docházelo k dezerci vojáků a k nedovolenému obchodu potravinami, byla síť četnických stanic značně zhuštěna.

V období první republiky četnictvo jako vojensky organizovaný strážní sbor přešlo pod ministerstvo vnitra. Služba v četnickém sboru byla prestižní záležitostí. Pro přijímání nováčků byla stanovena přísná kritéria a přednostně byli přijímáni délesloužící armádní poddůstojníci. Velký důraz byl kladen na chování a celkové vystupování. Pro příslušníky četnictva platila různá omezení, např. povolení k sňatku až po odsloužení čtyř let ve sboru, od roku 1927 zákaz činnosti v politických stranách a zbavení volebního práva z důvodu ovlivňování a využívání bezpečnostního aparátu některou z politických stran.

Pokud šlo o výcvik mužstva, kázeň a kontrolu služby ve věcech správních a hospodářských, byly četnické stanice řízeny příslušným okresním četnickým velitelstvím. Při výkonu bezpečnostní služby však podléhaly okresním úřadům. Služeb četnictva mohly využívat také soudy a státní zastupitelství. Úřady politické správy mohly soustřeďovat četnictvo ve svém obvodu také k účelům udržení veřejného pořádku a nasazovat jej i při akcích příslušných místním policejním složkám.

Za okupace zůstalo četnictvo ochráncem pořádku a pod vedením německých důstojníků bylo výkonným orgánem vládnoucí moci. Teprve po volbách do NS v roce 1946 byl dne 11. července 1947 vydán zákon, kterým otázku veřejné bezpečnost ve městech i na venkově jednotně převzal Sbor národní bezpečnosti (SNB), ve kterém bylo členství ve vládnoucí politické straně předností, později podmínkou. Do něho sice přešla velká část četníků, avšak po únoru 1948 byli jako lidé s nevhodnou minulostí propouštěni.

V některých dalších evropských zemích bylo četnictvo také zrušeno. Zůstalo hlavně v Itálii (carabinieri) a ve Francii (Gendarmerie Nationale). Francouzské četníky proslavily filmy s Louisem De Funesem. Pověst českých četníků napravil televizní seriál Četnické humoresky.