Babiš si dobře padl do oka s vedením Agrární komory.

Andrej Babiš, syn špičkového komunistického diplomata, svého otce nezapře. Personální kartely KSČ tyto lidi propojovaly s významnými částmi výrobní sféry, obchodu a peněžního systému. To byla nejlepší praxe pro lidi typu Andreje Babiše.

Soudružské konexe nabyly však největší důležitosti v průběhu privatizace majetku státu po roce 1989. Zvýhodnily tak nomenklaturní kádry před jinými v přístupu k „našetřeným zdrojům“ a úvěrům. Tedy přesně tak, jak předpokládaly scénáře vypracované Státní bezpečností na základě hrozeb ze změny vybudovaného systému, které tyto struktury pocítily zejména v roce 1968.

To byla nejlepší cesta k zázračně se vzmáhajícímu se impériu Andreje Babiše. Dnes, kdy již neexistuje (a nebo je nepřístupná) převážná část dokladů dokumentující jeho zrod v temných vodách možná ještě před (a jistě těsně po) roce 1989, je nemožné vystopovat původ veletoků potřebného kapitálu a praktiky používané k jeho nebývalému růstu.

Mohutnou hospodářskou sílu v tomto čase náš „oligarcha“ proměňuje, přesněji propojuje, s mocí politickou, a to na jejím neuralgickém místě, kterým je ministerstvo financí. Je nesporné, že se proto nemůže vyhnout častým podezřením ze střetu zájmů v oblasti různých druhů podpor podnikání a dotační politiky. Má tedy z pozice své klíčové vládní funkce i významný vliv na nastavení různých daní, které se následně týkají všech firem," prohlásil politik v glose.

Babiš urval pro sebe veledůležitý ministerský post, ze kterého může směňovat své zájmy s interesy svých kolegů. Nyní se uplatňuje personální síť zaměstnanců jeho firem, zejména těch působících v agrárním sektoru. K nim se přidali lidé působící v profesní Agrární komoře. Přidali se i přesto, že jim byly dobře známy praktiky, jak firmy jejich gurua postupně ovládají další a další velké podniky zemědělské prvovýroby.

V této souvislosti muselo velké množství lidí z těchto podniků odejít. Z těchto zemědělských akciovek musely odejít stovky zaměstnanců, a mnoho z nich prodalo své podíly na těchto firmách hluboce pod jejich skutečnou cenou. Na zmíněných kádrech, které tyto kapitálové akvizice realizovaly (nebo jen přitom pomáhaly), bylo vystavěno nejdříve Hnutí ANO, které se posléze proměnilo v politickou stranu

A důsledky postupu běžně používaného Andrejem Babišem? Zchudnutí bývalých akcionářů spolknutých podniků a zvýšení nezaměstnanosti – často v důsledku čistek ve firmách –, což je s ohledem na Babišovo vychloubání se počty lidí, které vlastně zaměstnává a jak jeho firmy prosperují, docela paradoxní.

Ještě podivnější je skutečnost, že mnoho z těch, kteří jsou či byli jeho podnikatelskými metodami postiženi, je schopno kandidátům ANO (často zaměstnancům A. Babiše) věnovat svůj hlas v jakýchkoliv volbách, nebo je dokonce nekriticky podporovat.

Babišovi manažeři tedy po celé zemi vyhledávali osobnosti, bez ohledů na jejich dřívější politická i pracovní angažmá. V ANO se tedy stejně jako v jiných stranách, objevují různí populisté, lidé názorově nevyprofilovaní, které spojuje nekritický obdiv k jejich šéfovi.

Lze věřit straně, která je vedena autokraticky? Lze věřit straně, kterou vede Andrej Babiš, vůdce, který není politicky vyprofilován, jehož skutky podporované tlupou závislých poklonkářů přispívají jen ke společenskému chaosu, nemají nadčasový rozměr a v dlouhodobější perspektivě neslouží obyvatelům naší země?

Lze uvěřit, že se Babiš nezapletl se Státní bezpečností? Lze věřit člověku, který dokáže spolupracovat s každým, kdo mu přinese nějakou výhodu či prospěch, byť má pochybnou historii? Zdroj: Konzervativní strana.