Štěkeň. Městys v ČR.

Městys Štěkeň (386 m) leží nedaleko řeky Otavy, mezi Strakonicemi (6 km) a Pískem (10 km). Hlavní silniční tahy se Štěkni vyhýbají. Jméno obce je pravděpodobně odvozeno od starého mužského jména Šček, Ščeken. Oblast s nalezišti zlata byla osídlena už před příchodem Slovanů, což dosvědčují pozůstatky keltského pohřebiště.

Nejstarší zmínky o Štěkni jsou z roku 1318. Tehdy ji držel Bavor ze Strakonic, zvaný Bašek, a byla už zde panská tvrz s hospodářským dvorem. Majitelé dvora se často střídali, v roce 1618 Štěkeň měl Jan Malovec z Malovic, jemuž je po Bílé hoře císař zabavil. V roce 1648 získali Štěkeň Losiové z Losomthalu, kteří tvrz přestavěli na barokní zámek. Poslední z rodu Adam Filip si před smrtí v roce 1871 pozval vojenskou hudbu z Písku a za zvuků vojenského pochodu skonal.

Potom mezi dědici vypukly dlouholeté spory o majetek. Zchátralý statek se zámkem jako dědictví dostal učenec svobodný pán Mikuláš z Windisch Graetzu. Za něj byla roku 1784 Štěkeň povýšena na městys. Jeho syn kníže Alfred Kandid Windischgrätz proslul jako císařský generál, který v roce 1848 potlačil povstání ve Vídni a Praze a v roce 1849 v Budapešti. V roce 1852 odešel z armády a až do smrti v roce 1862 se věnoval štěkeňskému statku, který zvelebil a rozšířil.

Na počátku 20. století Windischgrätzové sice do politických událostí nezasahovali, ale jejich jméno bylo v monarchii pořád pojmem, proto do Štěkně přijíždělo mnoho významných osob, včetně císaře Františka Josefa, jenž tam v roce 1905 pobýval 8 dní. Jeho pobyt připomíná nápis nad hlavní bránou zámku. Jako osobní lékař knížete Windishgrätze působil na zámku otec známého česko-německého spisovatele Karla Klostermanna. Po odchodu do důchodu v roce 1908 Karel Klostermann přijal Windisgrätzovu nabídku a na zámek ve Štěkni se přestěhoval a v roce 1923 tam zemřel.

Po 1. světové válce byly podle zákona z 15. 4. 1919 pozemky štěkeňského statku rozparcelovány. S tím přišel úpadek statku, zámku i městyse. Odešli úředníci, kteří městysi dodávali určitý lesk, dělníci ztratili jistotu pravidelné práce a výdělku, živnostníci přišli o zákazníky.

Kníže Alfred August Windischgrätz v roce 1922 nabídl zámek řádu IBMV (Ústav anglických panen), výměnou za areál na Malé straně v Praze. Řeholnice se věnovali internátní výchově a vzdělávání dívek z bohatých rodin. Zámecká všeobecná, jazyková a hudební škola poskytovala vzdělání i zájemcům z městečka a okolí.  Po násilné likvidaci řádu patřil zámek v letech 1950 až 1960 Katolické charitě, potom v něm byl dlouhá léta Domov důchodců. Nyní zámek opět patří církevnímu řádu. 

Na vyvýšenině poblíž zámku stojí kostel svatého Mikuláše z roku 1670, hřbitovní brána je z roku 1668. Vítězný oblouk před zámkem je z roku 1828 jako oslava Windischgrätzova šťastného návratu z manévrů. Škola ve Štěkni je už 265 let. Současná školní budova byla postavena po roce 1950. Od roku 1923 byla ve Štěkni živnostenská škola. Poblíž zámku je i sokolovna. 

Ve Štěkni se narodil jeden z velkých organizátorů selského hnutí Alfons Šťastný (Rosenauer), jehož socha (autor Josef Fojtík) je v parčíku před radnicí. Část života ve Štěkni strávil i Josef Skupa, zakladatel slávy loutek Spejbla a Hurvínka.

Celkem má městys Štěkeň 920 obyvatel, patří k němu části Nové Kestřany a Vítkov. Je v okrese strakonickém, nejbližší železniční stanice Čejetice (1,5 km) je za řekou.