Ražice. Zajímavá ves.

Obec Ražice (400 m) se nachází 8 km jihovýchodně od Písku, v úrodné oblasti nedaleko soutoku řek Otavy a Blanice. Je postavena na mírném severním svahu, v místě, kde končí rovinná oblast řek a rybníků a začíná nepatrně zvlněná krajina s ostrůvky lesů a luk. 

Je pravděpodobné, že krajina v okolí řek, v nichž se rýžovalo zlato, byla osídlena ještě před příchodem Slovanů. To napovídají archeologické nálezy. Na Zlatém vrchu u Ražic se zřejmě ve středověku kopalo zlato. Hornický znak je proto na pomníčku, který byl v roce 2009 postaven při oslavě založení obce. První písemné zmínky o Ražicích jsou z roku 1469.  V parčíku na návsi je i pomník padlých vojáků v 1. světové válce, postavený v roku 1923, a kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1820. 

 

Ražice jsou cestující veřejnosti známé jako významná železniční stanice, železniční křižovatka, kterou musí projíždět vlaky z Plzně do Českých Budějovic a z Plzně do Tábora. Jsou i křižovatkou silnic Písek - Bavorov a Protivín - Strakonice. Výhodná poloha obce a nádraží lákaly podnikatele. Poblíž nádraží byl postaven špejchar na obilí, na druhé straně tratě byl později zřízen krajský sklad náhradních dílů pro zemědělské stroje, specializovaný na stroje pro zpracování půdy a setí. Nyní je sortiment rozšířen i na prodej nových zemědělských, lesnických i stavebních strojů.

Jméno Ražice se objevilo i v několika literárních dílech, například v románu Jaroslava Haška, v epizodě, kdy Švejk se připravuje služce plukovníka Krause ukrást psa a vydává se za syna povozníka Jareše z Ražic. Hašek Ražice znal, protože jako student o prázdninách býval na Ražické baště. 

Ze starší historie vesnice však příliš informací není. O tom, že Ražice byla zemědělská obec svědčí stavby velkých statků postavených okolo návsi. Barokní štít se zachoval jen na jednom. Bývala to poddanská vesnice, bez svobodných sedláků, patřící nejdříve pod hlubocké panství Pánů z Hradce, později Schwarzenberkům. Robotu vykonávali u dvora píseckého a protivínského. 

Přibližně 2 kilometry západně od Ražic je rybník Škaredý, který byl 25. března 1420 svědkem šarvátky husitů a královského vojska podporovaného rytíři ze Strakonic. Husité zde poprvé použili vozovou hradbu, kterou nepřátelské vojsko nasměrovali do bažin. Odhady o počtu bojovníků a počtu mrtvých na obou stranách se liší. Jediné, čemu je možné věřit, je, že vládnímu vojsku se nepodařilo bažiny překonat a ustoupilo. Na paměť tohoto husitského vítězství zde byl v roce 1923 postaven 16 m vysoký Žižkův pomník. Zhotovil ho sochař Emanuel J. Kodet. 

 

Německou okupaci Ražice přežily bez ztrát na životech. Na konci 2. světové války přijely 6. května 1945 do Ražic americké tanky a američtí letci odstřelovali lokomotivy v nádraží.. Po odjezdu Američanů do Putimi, jíž procházela demarkační čára, přijela 10. května do Ražic sovětská armáda, která tam byla do začátku června. Poté opět přišli Američané, kteří tam byli usazeni do 1. prosince 1945. Sovětští vojáci byli špatně vybaveni a zásobeni, takže kontakty s nimi byly jen formální. Američané naopak byli moderně vyzbrojeni a vycvičeni a měli velké zásoby materiálu a potravin. Domácí vesničtí lidé se chovali skromně. Zásoby americké armády však neušly pozornosti městských prospěchářů, kteří se do americké zóny houfně vydávali a drzým způsobem se vnucovali. Zvlášť dotěrné prý byly ženy a dívky z Českých Budějovic. 

Humňany

Železniční trať Plzeň - České Budějovice byla postavena v letech 1868 až 1870, odbočka na Písek a Tábor v letech 1886 až 1889. Elektrifikace tratě Plzeň - České Budějovice začala v roce 1966. Mimo lokálek (Bechyňka a Lipenka) to dlouho pak byla jediná elektrifikovaná železniční trať v jižních Čechách. 

Štětice

Ražice jsou obcí, k níž patří osady Štětice a Humňany. Celkem v obci žije 400 obyvatel. Působí zde ochotnický soubor a v přírodním amfiteátru je pořádán festival Ražický pražec. Ražice byly vyhlášeny  Jihočeskou vesnicí roku 2007.