Jak Zeman kopíruje Masaryka.

Skutečný Masaryk nebyl éterickou bytostí a ztělesněním národních ctností. Jeho národně-mytologický kult, stejně jako velké vyprávění o tom, jak bylo Československo „vzorovou“ demokracii ve Střední Evropě, jsou často v přímém rozporu s tím, jakou politiku dělal.

Masaryk byl ve skutečnosti zastáncem a realizátorem „řízené demokracie“. K tomu potřeboval popularitu. Svoje "tatíčkovství" si nechal potvrdit několika zákony, nedotknutelnost ze strany medií i veřejnosti mu zaručoval zákon na ochranu republiky, tedy přísná cenzura.

Tato prvorepubliková „vzorová demokracie“ se ostatně velmi rychle přelila v „druhou republiku“. Byly velké rozdíly mezi Masarykem-myslitelem, Masarykem-politikem a ideálním obrazem prezidenta-osvoboditele.

Masaryk a Beneš byli oba toho názoru, že prezident má být silným a aktivním politickým aktérem. Není sice pravda, že by Masaryk pod vlivem svého působení v USA chtěl v Československu zavést prezidentský systém, nicméně byl to on, kdo do československé ústavy z roku 1920 po tvrdých bojích prosadil jako primární prezidentskou pravomoc možnost jmenovat premiéra a vládu. Masaryk přitom této možnosti vždy aktivně využíval a aktivně se účastnil formování československých vlád. Minimálně tím, že doporučoval premiérovi podle něj vhodné kandidáty na ministry.

V roce 1925 se Masaryk pokusil o velmi podobný krok jako dnes Zeman: jmenovat premiéra podle svého výběru a mimo parlamentní strany (které se nebyly schopny dohodnout na koalici). Výsledkem byl rozpad koalice a prezident tak mohl jmenovat svojí vládu. Pojem „vláda odborníků“, který dnes použil Zeman, je pojem, který používal Masaryk. (Jiří Krž, 3.8.2013)