Není
dobré zvířatům důvěřovat, zvláště těm divokým lesním. V roce 1934 si syn jednoho rolníka z Plástovic
u Hluboké nad Vltavou (četník na Podkarpatské Rusi) přivezl domů jelena.
V bedně jej poslal vlakem do stanice Zliv. Otevřel bednu, jelena pustil a jel
na kole domů, jelen za ním klusal až do statku v Plástovicích.
Jelen, jenž dostal
jméno "Hucul", se stal středem
pozornosti všech obyvatel Plástovic a okolí. Živil se domácí stravou, zvlášť
rád pojídal pečivo, které si bral z ruky od lidí. Po nějakém čase ho majitel
prodal schwarzenberské lesní správě, do revíru purkareckého. Jelen se ani tam nebál
lidí a rád od každého přijímal nějaký pamlsek. Byl vypuštěn do lesa, aby si
zvykl na ostatní zvěř. Nejraději se však
pohyboval v blízkosti lidí, jakmile uslyšel lidský hlas, hned tam klusal a
loudil nějakou potravu. Spřátelil se i s koňmi, které v lese tahali dřevo, a
celý den dokázal vedle nich chodit.
Jelen Hucul se tím, že
stále odvážněji a drzeji vyhledával lidskou společnost, stával nepříjemným.
Lidé, kteří ho neznali, se ho obyčejně zalekli, když se k nim přiblížil, a začali
ho holemi odhánět. Vydával se hlavně v noci do vesnic, kde děsil noční chodce. Například
nebylo pro něj problémem v noci přeplavat Vltavu a pak chodit po Drahotěšicích.
Proto byl opět zavřen do ohrady.
V ohradě však 9. září 1934 napadl hajného Novotného,
který mu nesl krmivo. Hajný se bránil, přičemž o jelena přerazil pušku, ale
jelenovi ostré parohy byly silnější a hajný byl jelenem utlučen téměř k smrti.
Naštěstí byl poblíž nebojácný poříční správce z Purkarce, který uslyšel volání
o pomoc a přiběhl. Holí se mu podařilo jelena odehnat a těžce raněného hajného
osvobodit. Poté byl hajný dopraven do nemocnice, kde se delší dobu
léčil. Jelen byl hned zastřelen.
Žádné komentáře:
Okomentovat