V
letech 1874 se objevily v šumavských spolcích první návrhy na postavení pomníku
velkému opěvovateli Šumavy Adalbertu Stifterovi. Jednoznačně bylo vybrané
Plešné jezero, místo, které si Stifter obzvlášť oblíbil. Mezi návrhy se objevil
návrh použít jako památník skalni stěnu nad jezerem. Zamýšlelo se na skalní
stěně vytesat citát ze Štifterových spisů. Písmena měla být 2 m vysoká, aby je
bylo možné dalekohledem číst až z Horní Plané. Od tohoto úmyslu bylo upuštěno,
protože cena vysokého lešení by převýšila cenu nápisu.
Když
se začal stavět Schwarzenberský průplav, pro ubytování dělníků byla v roce 1792
založena lesní osada Hiršperky (dnes Jelení). V tamni hajnici byl prvním hajným
"holcmistr" Paleček.
Roku 1876, kdy už bylo
rozhodnuto o Stifterově památníku, jako o stavbě obelisku, přijel si místo prohlédnout významný vídeňský pedagog a spisovatel Jordan Kajetan Marcus, šumavský rodák z Frymburku. Marcus
byl investory pověřen vybrat lidi schopné v těžko přístupném horském terénu
pomník postavit. Využil zkušeností Josefa Palečka, syna výše jmenovaného
hiršperského hajného. Josef Paleček měl zkušenosti ze stavby Schwarzenberského
kanálu a ovládal práce kamenické. Paleček si vybral čtyři spolupracovníky (Jana Saumera, Josefa Schrödera, Františka Saumera,
Františka Stinyho).
Tito
stavaři nejdříve museli na místo dopravit nářadí. Začali v květnu 1876. Jedna
cesta z Hiršperků k Plešnému jezeru trval 3 hodiny. Bylo nemyslitelné každý den
docházet, proto si poblíž stavby postavili chatu, ve které přes týden bydleli.
V chatě topili na ohništi uprostřed místnosti. Zhotovili si i primitivní
postele, které vystlali chvojí.
Základní kámen byl na
místě, ostatní vhodné kameny museli vyhledat v okolí a opracovat. Velkým
problémem byl druhý největší kámen. Pocházel z lesa mezi Hiršperky a Novým
Údolím. Trvalo jim 16 dní, než ho za pomoci různých kladek, zvedáků a dřevěných
kolejí dopravili na místo. Potom začalo otesávání kamene.
Na
postavení pomníku vedoucí skupiny Paleček dostal 1.500 zlatých, takže každému
vyplácel 1 zlatý denně. Mzda to nebyla špatná, takže občas večer zašli na pivo
do Bavor. Zpáteční cesta bývala obtížná, proto přespávali v lese. V létě 1876
byl 14,5 m vysoký pomník zhruba postaven.
V práci pokračovali až
příští rok, kdy vycementovali spáry mezi kameny,
vytesali nápisy a postavili vyhlídkový můstek, z něhož byl krásný výhled na
údolí Vltavy a Horní Planou. Na základním kameni se každý zedník
podepsal, vytesal počáteční písmena svého jména (chybí tam písmena Josefa
Palečka, který v roce 1877 při dokončovacích pracích nebyl.)
V srpnu 1877 bylo slavné odhalení pomníku, přičemž slavnostní
řečníci přijeli z Vídně. Potom ještě několik dní zůstali stavbaři u pomníku, aby
uklidili, co tam návštěvníci oslavy zanechali, a hlavně museli zlikvidovat sud
piva, aby se s ním nemuseli táhnout do Hiršperků.
 |
| Dnešní Šumava u Stifterova pomníku.. |
Dnes by básník Šumavy Adalbert Štifter svá oblíbená místa u
Plešného jezera nepoznal, bodří šumavští kameníci by nad okolím
"svého" Plekensteinu zaplakali. Dříve tolik opěvovaná zelená
Šumava zásluhou umělého pěstování a množení kůrovce prořidla, zhnědla a
zmizela. Takoví neschopní a úchylní hospodáři jako Bursík mají možnost
rozhodovat o českých lesích a celé české přírodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat