V roce 1946
už byla velká část obyvatelstva omámená propagandou budovatelů, mozky byly
masírovány články tohoto typu: "Žijeme
v nejlepším období českého národa. Provádíme odsun Němců a jednáme o odsunu
Maďarů. Osídlujeme pohraniční území. Lidé se tam stěhují z vesnic, aby zabrali
hospodářství a živnosti. Doly , velké průmyslové podniky, banky a pojišťovny
jsme znárodnili. Dobrovolné pracovní brigády pomáhají horníkům zvýšit těžbu
uhlí. Zásobování obyvatelstva oproti době útisku okupantů se den ze dne lepší.
Žijeme sice ještě na lístky, ale jsme nejlépe zásobovaným státem uprostřed
Evropy."
Zásobování
obyvatelstva se zlepšilo zásluhou pomoci
americké organizace UNRRA. Volně prodejné, v libovolném množství, byly
především americké masové a rybí konzervy. Volně prodejné bylo i mléko a
drůbež. Ostatní potraviny byly na lístky jako za války, i když příděly na měsíc
se u některých druhů zvýšily, například u živočišných tuků. Zvýšil se týdenní
příděl cigaret na 140 ks cigaret české výroby a 40 ks amerických (koncem války
bylo maximálně 25 ks). Byl dostatek piva.
Důsledky
vyhánění německého obyvatelstva se v zemědělství začaly projevovat už při
prvních žních. V zemědělství chyběli lidé na práci. To byl problém, který už
nastartovala pozemková reforma po roce 1918. Po roce 1945 přišla další mohutná
vlna odchodu lidí ze zemědělství. Do vysidlovaného pohraničí odešlo velké
množství zemědělských dělníků a chalupníků-námezdních sil. Jen málo z této vlny
osídlenců se tam uchytilo, ale pro zemědělství byli ztraceni, protože dostali
možnost najít výhodné zaměstnání ve vnitrozemí, ve stavebnictví, hornictví, těžkém průmyslu apod. Vše naznačovalo,
že se blíží diktatura proletariátu. V
roce 1946 zemědělcům zatím nehrozily kontroly zásob a tvrdé represe jako za
Protektorátu - ty přišly znovu po roce 1948, ale zásluhou uvolnění regulace
obchodu nastal propad cen zemědělské produkce. Zemědělci
proto naivně posílali stížnosti vládě, Ústředí družstev a Svazu zemědělců.
Upozorňovali na
neutěšené poměry v zemědělství, na to, že ceny zemědělských produktů jsou
nepoměrně nízké v porovnání s výrobky jiných odvětví (na př. za 1 q pšenice se před válkou koupilo 8
kvalitních pánských košil, v roce 1947 jen 2, za 1 q pšenice byly před válkou
dva páry kožených bot a ještě ponožky, po válce sotva jeden pár bot). Mléko dodávané do mlékáren bylo špatně propláceno,
velké rozdíly byly v měření tučnosti. Při měření u jednotlivých dodavatelů byla
tučnost jiná, než po slití do bazénu. Platba byla za tu nižší. Za povinně
odevzdávané sádlo z domácích porážek bylo zemědělcům vypláceno 54 korun/kg, ale
obchod, aniž by s ním cokoli udělal, ho prodával za 98 korun.
Žádné komentáře:
Okomentovat