Velké rozčarování v roce
1935 na venkově způsobilo doporučení odstupujícího T. G. Masaryka, aby jeho
nástupcem se stal dosavadní ministr zahraničí Edvard Beneš. Proto také po jeho
zvolení mezi zemědělci radost žádná nebyla. Dlouhodobé Benešovy spory s agrárníky a sympatie k Sovětskému svazu se
nedaly zatajit, byl to přesný opak toho, co si venkov přál.
 |
| T.G.Masaryk, Osuská-Vachková-, Osuský, Beneš |
Po zvolení Edvarda
Beneš prezidentem v roce 1935 zesílila
cenzura, jak umožňoval Zákon na ochranu republiky. Takže bylo před
veřejností tajeno a překrucováno mnoho politických jednání. Všechny kritické
články na Benešovu osobu z předcházejících let musely být zničeny. Teprve po
Benešově abdikaci se dostaly na světlo některé jeho zákulisní machinace.
10. listopadu 1938
byl ve Večeru necenzurovaný článek o obojetnosti Edvarda Beneše: "...žádal
v Londýně a v Paříži, aby mu poslali telegramy nutící ho k odstoupení území
obývaného Němci."
„Byl objeven tajný Benešův
dopis polské vládě, ve kterém ji žádal, aby obsadila Těšínsko, ač právě
kvůli němu dřívější činností coby ministr zahraničí nám Poláky znepřátelil,
když znemožnil odtud dopravu zbraní Polsku v době potřeby proti
sovětům.“
„Pařížský velvyslanec Štefan Osuský uvedl, že Beneš dlouho před Mnichovem zatajoval, a
ministra zahraničí Kroftu nutil k zatajování, Osuského důvěrné informace o
tom, že Anglie a Francie se pro
Československo exponovat nebudou. Přesto byla nadále šířena sebevědomá
prohlášení, jak Československo má dobré a silné přátele, (kteří na Benešovo
písknutí okamžitě přispěchají a agresora zaženou). Přesto byly za miliardy
nadále stavěny nákladné betonové kryty, i když podle domácích i zahraničních
vojenských expertů se dávno vědělo, že budou k ničemu, že je to jen bezúčelné
mrhání státních peněz.“
 |
| Jan Masaryk |
Nelichotivé byly
informace o stejném "vyžírači" státní pokladny, radovi londýnského
velvyslanectví Janu Masarykovi (měsíční
plat 40.000 Kč a spousta vedlejších příjmů), který z funkce odstoupil ve stejné
době jako Beneš.
„V roce 1938 se Beneš soustředil na útoky proti agrární straně,
jmenovitě jejímu předsedovi Rudolfu Beranovi. Záminkou byl Beranův projev 1. ledna 1938
v Lucerně. Beran tehdy řekl, že je v zájmu republiky dohodnout se o autonomii se Slováky i se sudetskými Němci, jejichž
počet nelze přehlížet. Přestože se všichni Benešovi příznivci a tisk jako vosy
na Berana vrhli, Beran prohlásil, že ze svého projevu nesleví ani slovo, ani písmeno.“
„Vyšlo na světlo, že intriky
proti generálu Radolu Gajdovi (náčelník generálního štábu) spřádal tehdejší
ministr zahraničí Beneš spolu s prezidentem Masarykem. Gajda patrně byl
pro Beneše moc nebezpečný konkurent a soupeř, proto musel být hozen přes palubu,
popliván, degradován na vojína a odstraněn“.
(Josef K., rolník z okresu Prachatice, prosinec
1938)
Pozn.: JUDr. Osuský nesouhlasil
s Benešovým jednáním, v březnu
1939 odmítl vydat pařížský úřad velvyslanectví a začal organizovat československý
zahraniční odboj. V říjnu téhož roku podepsal s francouzským premierem
Édouardem Daladierem Smlouvu o obnovení československé armády ve Francii a v
listopadu se stal členem Československého národního výboru v Londýně.
Další stránka
Další stránka
Žádné komentáře:
Okomentovat