Když v roce 1933
bylo vyprávění zaznamenané, bylo babičce Žáčkové z Dolních Svinců u Českého
Krumlova 82 let: Týkalo se tedy vesnického života druhé poloviny 19.
století.
„Býti matkou bylo tehdy
velikou ctí. Žena v jiném stavu požívala zvláštní úcty. Také se vyskytly
případy, že byly svobodné matky, ale zřídka, taková žena byla v opovržení. V
dřívějších dobách bylo opovržení ještě větší. Taková svobodnice musela se svým
svůdcem stát v neděli u kostela, hrát na housle a prosit vcházející: "Vítám vás do kostela, že jsem
prohřešila." Při odcházení z chrámu: "Vítám vás slovem božím, kam já ty housle složím."
Matky bývaly dětmi
požehnány, mívaly jich 6-8 a měly je všechny rády. Přihodil-li se někdy potrat,
bylo to pro matku neštěstí, přijímala jej jako trest boží a ukrývala se s tím.
Přihodilo se to náhodou, protože matky vydržely mnoho.
Když se blížila těžká
chvíle, poslala pro babičku (porodní asistentka), jež přinesla sebou různá
koření, jinak ale přišla bez zvláštních přístrojů. Babička nemluvně zabalila do
zástěry a položila na zem, aby nebylo pyšné. Po vykoupání položila dítě k matce
do postele.
Druhý den se chystali ke křtu. Novorozence
doprovázeli kmotři, což byl někdo z příbuzenstva. Poněvadž to pro dítě byla
první cesta do světa, musel novorozenec být slavnostně ustrojen. Čepeček, peřinka
s krajkami a pentličkami. Byl-li to hoch, byly ozdoby modré, u dívky červené. Povijan
býval ze svatební pentle otcovy, již měl o svatbě kolem klobouku. Při křtu
kmotři dávali dárek do peřinky novorozence.
Matka pak prožívala s
kojencem šestinedělí ve světnici až do "úvodu", kdy se stávala
plnoprávným občanem jako dříve. V té době nesměla vycházet do polí, musela se
vystříhat masa, ovoce a kyselých věcí. Stalo-li se někde neštěstí, kde
šestinedělka byla, byla to její vina. Proto se raději držela doma. Nemluvně
měla schované za plenou (koutnicí) na posteli a zvláště večer od něho
nevycházela, ani je z po za pleny nevynášela, aby jí ho někdo nevyměnil
(divoženky nebo cikánky). Přicházeli ji navštěvovat příbuzné, kmotra, sousedky,
známé. Přinášely různé dobroty, které matka nesměla jíst, otec ano. Bývala to
obyčejně dlouhá vánočka (až 150cm), koblihy, kosmatice i dorty s vínem nebo
kořalkou. První návštěva ovšem byla se slepičí polévkou s nudlemi, kterou matka
směla jíst. Říkalo se, že tyto návštěvy "nosí do kouta." Nošení do kouta mohlo mít i následky. Byla-li
žena nesoucí do kouta v jiném stavu, tak po cestě pravděpodobně ujídala z dárku,
jež nesla, mohla si být jistá, že její dítě bude krást. Vždycky však dobře
nebylo, většinou naopak. Někdy byly ženy rády, že mohly přinést kousek chleba s
máslem.
Když se matka zotavila,
šla k úvodu a strojily se hody. Již předem se peklo, vařilo a zvali sousedé,
příbuzní a kmotři. K úvodu nastoupil průvod jako k svatbě. Novorozenec byl
nastrojený jako na křtu, průvod celý ve veselé náladě, hlavně babička. Po
návratu z kostela se hodovalo. Byla polévka, několikerá pečeně, zapíjelo se
pivem, vínem a kořalkou (kmínka, větrová, višňová aj.). Když se hosté
rozjařili, vlezla babička pod stůl, vyzula kmotře střevíc, obalila ho do
zlatého papíru a postavila na stůl. Potom rozbila hrnec a střepy rozdala
hostům, aby kupovali. I jiné kratochvilné příhody nastrojila. Vydařily-li se i
hosté, nebyla o smích nouze.
Žádné komentáře:
Okomentovat