Král Šumavy, legenda i skutečnost.

Králem Šumavy už v devatenáctém století byli nazýváni nejodvážnější pašeráci. Na počátku 50. let dvacátého století komunistická bezpečnost jako Krále Šumavy vedla Josefa Hasila, rodáka ze Zábrdí u Prachatic. Je pravděpodobné, že Rudolf Kalčík napsal knihu Král Šumavy na objednávku StB, která mu poskytla podklady. Film Král Šumavy měl být propagací Pohraniční stráže.

V Kachyňově filmu "Král Šumavy" se jméno Hasil neobjevuje. V něm je za Krále Šumavy vydáván další převaděč, sudetský Němec Franz Nowotny, zvaný Kilián. Je zřejmé, že komunistům se v roli úhlavního nepřítele více hodil sudetský Němec Kilián než bývalý pohraničník Hasil. Pro komunistický režim bylo výhodnější vytvořit nepřítele z Nowotného, který v očích diváků měl představovat zlého Sudeťáka. Skutečností je, na rozdíl od filmu, že se nepodařilo zlikvidovat Hasila, ani Nowotneho.

Záběr z filmu Král Šumavy.

 „Je to velká lež," říká o filmu sám Josef Hasil, který doposud žije v USA. „Přes močály jsem nechodil ani já, ani nikdo jiný. Byla by to sebevražda. Byl bych ideálním terčem."

Josef Hasil se narodil roku 1924 do chudé šumavské rodiny. Za války byl nuceně nasazen v Pasově, v březnu 1945 utekl domů a do konce války se skrýval. Tak jako většině za okupace perzekvovaným mladým lidem byla i jemu nabídnuta služba u SNB. Využil ji a v lednu 1948 nastoupil službu ve Zvonkové.

 Po únoru 1948 se změnily úkoly SNB v pohraničí. Místo hlídání hranic proti vnějšímu nepříteli měli pohraničníci bránit domácímu obyvatelstvu, lidem, kterým  za politické postoje hrozilo pronásledování a vysoké tresty, v odchodu do zahraničí. Josef Hasil společně s dalším pohraničníkem Zdeňkem Výletou začali pomáhat těm, kteří se potřebovali dostat za hranice. Dařilo se to až do 20. října 1948, kdy byl zatčen a později odsouzen na 9 let vězení. Soudu předsedal Karel Vaš, soudce neblaze proslulý ze soudu skupiny Milady Horákové.

Z trestaneckého tábora v Dolním Jiřetíně u Mostu prchl Josef Hasil 9. května 1949, společně s bývalým letcem Antonínem Vítkem. Oběma mužům se po strastiplném útěku podařilo dostat do Bavorska. Teprve tehdy začala kariéra Krále Šumavy.

Hasil se jako americký agent stal pro pohraničníky noční můrou, nepolapitelným přízrakem, který se prostřílel z každého obklíčení. Měl zkušenosti a ohromnou odvahu a hlavně štěstí, riskování mu zázračně vycházelo. Jinak byla úmrtnost ostatních agentů-chodců obrovská. Hlavní převaděčský kanál kopíroval Zlatou stezku, které Šumaváci říkají Hasilova stezka. „Tras bylo hodně. Kdybych chodil pořád stejným úsekem, brzy bych na to doplatil," vysvětloval Hasil. Chodil v noci, v mlze i vánici, orientoval se dle buzoly. Nejméně dvacetkrát převedl přes hranice lidi, politické vězně, exministry, poslance, kněze i maminky s dětmi.

Obyvatelé Kvildy na počátku 50. let.

Během jedné přestřelky v prosinci 1949 zahynul strážmistr SNB Rudolf Kočí a jeho kolega František Háva byl těžce raněn. Komunistická justice obvinila Hasila z vraždy a na Prachaticku pozatýkali jeho příbuzné a známé. Utéct se podařilo dvěma starším bratrům Josefa Hasila, Juliovi a Bohumilovi. V případu bratří Hasilů komunistická justice odsoudila 96 lidí.

V těchto místech pohraničníci zastřelili Bohumila Hasila.

 Když se Josef Hasil s bratrem Bohumilem rozhodli převést za hranice Bohumilova syna Jiřího, 13. září 1950, padli do pasti pohraničníků. Josef se prostřílel k hranici, bratr takové štěstí neměl. Devět kulek ukončilo jeho život. Ještě v noci ho pohraničníci tajně pohřbili. Jeho neoznačený hrob se pravděpodobně nachází u zdi hřbitova v Českých Žlebech. V místě se začala objevovat svíčka s květinami.  Hřbitov i Hasilovi příbuzní byli hlídáni, přesto se u zdi znovu a znovu objevovaly čerstvé květiny. Pohraničníci začali věřit na ducha Krále Šumavy.

Přes česko-bavorskou hranici Josef Hasil chodil a převáděl lidi až do roku 1953, kdy na hranici byly postaveny drátěné ploty. V roce 1954 odjel do USA, kde po vystřídání několika zaměstnání zakotvil v automobilce, ve které pracoval až do důchodu. Československá Státní bezpečnost však ho sledovala i v USA. Zjistil to v roce 1972, když chtěl jet do Německa na OH. Dostal varování (zřejmě od americké rozvědky), že STB připravuje jeho únos a popravu v Československu.

Rudolf Slánský před soudem.

Za největší úspěch Josef Hasil považuje získání informace o zatčení Rudolfa Slánského, generálního tajemníka ÚV KSČ, a její okamžité předání do mnichovské rozhlasové stanice Svobodná Evropa. To musel být pro StB šok, když Svobodná Evropa o své supertajné akci, na jejímž konci byl monstrproces, informovala československé obyvatelstvo ještě dříve než za Slánským zaklaply dveře věznice.

V roce 1972 zemřela Hasilova matka.  Pohřbíval ji mladý kněz Miroslav Vlk (současný kardinál), kterému kvůli tomu na dlouhou dobu byl odebrán státní souhlas vykonávat kněžské povolání. Po listopadu 1989 se Josef Hasil přijel domů několikrát tajně podívat, ale zase se vrátil do USA. V Čechách prý žije mnoho komunistů a zlých lidí, kteří v něm nevidí odbojáře, ale ganstera, a chtěli by se mu pomstít.