Když se mluví o socializaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. A. Hampl na XVI. Sjezdu ČSSD v roce 1930:
Již na konci 19. století bylo družstevní hnutí tak rozvinuté, že např. teoretik družstevního socialismu, Ch. Gide, v roce 1898 vyhlásil stoletý program socializace a vzniku družstevních republik. Bohužel, v roce 1917 – byť dočasně – přesto na téměř 100 let zvítězila bolševická vize státního kapitalismu…
Odpůrci družstevnictví své pozice hájí legislativně, jako např. diktátor Franco, který mondragonské družstevníky vyňal ze státního systému sociálního zabezpečení, takže si museli založit vlastní zdravotní a penzijní pojišťovnu.
Ještě hůř než diktátor Franco se chovala československá porevoluční vláda v roce 1990: na Agrokombinát Slušovice, který byl sice výkladní skříní Husákova režimu, ale také vzorem sociálního družstevnictví a nebezpečím pro privatizaci, nasadila přes 500 lidí (!) a na F. Čubu byla rozpoutána štvanice! Vedení Agrokombinátu bylo prověřováno a vyslýcháno. Jen F. Čuba byl 66x soudně vyslýchán. Zlínsko křižovali informátoři shánějící na předsedu Čubu jakoukoli kompromitující informace. Uvažovalo se dokonce o přepadu Slušovic jednotkou rychlého nasazení za použití vrtulníků…
V roce 1992 pak bylo družstevnictví v Československu doslova a zcela plánovitě rozbito transformací původních družstev na „družstva vlastníků“, tzn. faktické akciovky, kde si „družstevník“ může koupit libovolný počet hlasů (i dividend)... Praxe dokázala, že v akciových společnostech, dokonce i v zaměstnaneckém akcionářství, jako např. americký ESOP, se společnosti posléze zmocní management a vyřadí drobné investory ze hry; v současných českých „družstvech vlastníků“ mají navíc nedružstevníci (smluvní zaměstnanci) spíše postavení nevolníků…
Příští rok 2012 byl usnesením 64. VS OSN vyhlášen Mezinárodním rokem družstev. Jeho oficiální slogan zní: "Družstevní podniky budují lepší svět!" a cílem je posílit v každé zemi povědomí široké veřejnosti o družstevním hnutí a současně i podpořit ekonomický rozvoj družstevních podniků. Jde o skutečně pokrokovou a významnou událost, neboť osvětu potřebuje družstevní hnutí, zejména v ČR, jako sůl. A každý den by měl být opakován zejména nevyvratitelný argument, že skutečně spravedlivou a poctivou mzdu za svoji práci dostane občan jedině v družstvu!; (samozřejmě nikoli v akciovém „družstvu vlastníků“, ale v družstvu družstevníků, kde má každý člen družstva 1 hlas). Družstevní hnutí by mělo rovněž provést i určitou sebereflexi své dosavadní, a fakticky živelně probíhající evoluce. (David Růžička)
Žádné komentáře:
Okomentovat