Přijíždíte-li od západu do obce Strýčice na Českobudějovicku, objeví se vpravo u silnice dvoupatrová budova školy, která by svou velikostí postačila leckterému městu. Obec Strýčice má nyní 50 obyvatel. V roce 1932, kdy byla stavba Jubilejní školy svatováclavské dokončena, měly Strýčice asi 80 obyvatel. V té době byla zde ještě jedna, německá, škola.
Na konci 19. a počátku 20. století v českém pohraničí probíhaly dostihy mezi Čechy a Němci. Po roce 1918 se začaly prosazovat české vlastenecké organizace (např . Matice školská či Jednota pošumavská), které se snažily do oblastí s německy hovořícím obyvatelstvem dostat obyvatelstvo české, případně německé obyvatelstvo počeštit. Účinnou zbraní proti německému jazyku měla být česká škole. Strýčice ovšem nebyly v pohraničí, ale byly centrem vnitrozemského německého jazykového ostrova (Stritschitzer Sprachinsel), který zahrnoval osady patřící ke strýčické faře: Sabors (Záboří), Lidnden (Lipanovice), Dobschitz (Dobčice), Holaschowitz (Holašovice). Po Mnichovu české obyvatelstvo uteklo do vnitrozemí, zůstal jen český mlynář Reittinger. V české škole byla umístěna pracovní služba "Arbeitdienst" (německá mládež pomáhající na německých usedlostech) a četnická stanice. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo z oblasti vyhnáno.
Jinou vnitrozemskou německou oblastí na Českobudějovicku byl prstenec 14 německých vesnic, svírající město České Budějovice. Německý jazyk tam převládl v 16. století, v době těžby stříbra, kdy se v oblasti usazovali němečtí horníci.
Strýčice jsou velice starou osadou. Románský kostel sv. Petra a Pavla s farou byly uváděny už v roce 1291. Po roce 1500 byl kostel novogoticky upravován a rozšiřován a byla přistavěna barokní věž. Doposud je u kostela starý hřbitov obehnaný zdí. Farní škola je připomínána už za třicetileté války.
Strýčice jsou vesnicí ulicového typu. Mimo kostela, fary a školy je zde zajímavý statek s prvky selského baroka, zachovalý (provozuschopný) vodní mlýn a rozlehlý přízemní statek, ve kterém je nyní chov koní.(R.Fischer)
Na konci 19. a počátku 20. století v českém pohraničí probíhaly dostihy mezi Čechy a Němci. Po roce 1918 se začaly prosazovat české vlastenecké organizace (např . Matice školská či Jednota pošumavská), které se snažily do oblastí s německy hovořícím obyvatelstvem dostat obyvatelstvo české, případně německé obyvatelstvo počeštit. Účinnou zbraní proti německému jazyku měla být česká škole. Strýčice ovšem nebyly v pohraničí, ale byly centrem vnitrozemského německého jazykového ostrova (Stritschitzer Sprachinsel), který zahrnoval osady patřící ke strýčické faře: Sabors (Záboří), Lidnden (Lipanovice), Dobschitz (Dobčice), Holaschowitz (Holašovice). Po Mnichovu české obyvatelstvo uteklo do vnitrozemí, zůstal jen český mlynář Reittinger. V české škole byla umístěna pracovní služba "Arbeitdienst" (německá mládež pomáhající na německých usedlostech) a četnická stanice. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo z oblasti vyhnáno.
Jinou vnitrozemskou německou oblastí na Českobudějovicku byl prstenec 14 německých vesnic, svírající město České Budějovice. Německý jazyk tam převládl v 16. století, v době těžby stříbra, kdy se v oblasti usazovali němečtí horníci.
Strýčice jsou velice starou osadou. Románský kostel sv. Petra a Pavla s farou byly uváděny už v roce 1291. Po roce 1500 byl kostel novogoticky upravován a rozšiřován a byla přistavěna barokní věž. Doposud je u kostela starý hřbitov obehnaný zdí. Farní škola je připomínána už za třicetileté války.
Strýčice jsou vesnicí ulicového typu. Mimo kostela, fary a školy je zde zajímavý statek s prvky selského baroka, zachovalý (provozuschopný) vodní mlýn a rozlehlý přízemní statek, ve kterém je nyní chov koní.(R.Fischer)
Správně "Matice školská"!
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat