V severských zemích, kde přívaly sněhu a silný mráz přicházejí každou zimu, nosí lidé v zimě zimní boty s traktorovým vzorkem, někdy s hřeby. Stejně tak nosí větrovky, čepice a teplé rukavice. Pokud se objeví úrazy, jejichž příčinou je neodklizený nebo zledovatělý sníh, tak majitelé komunikací nikoho neodškodňují. Tak jako se neodškodňuje, když někomu omrzne nos. Zima je prostě zima, včetně sněhu, a každý s ní musí počítat. Stejně je to v případě řidičů, kteří přizpůsobují jízdu stavu vozovky. Chodec bez zimního obutí může si stěžovat tak akorát na svou hloupost.
Ve středoevropských městech je to jiné. Zmlsané městské obyvatelstvo si zvyklo na masivní solení chodníků a silnic, na majitele domů či domovníky, kteří od časných ranních hodin uklízejí sníh, nebo dokonce na vyhřívané chodníky. Do zimního obutí a oblečení většinou městští chodci neinvestují, chovají se jako řidiči, co jezdí na ojetých letních gumách. Spoléhají na to, že chodníky někdo uklidí, v případě úrazu, že jim někdo zaplatí odškodné.
Občas je připomenuta krutá zima roku 1929, kdy mrazy dosahovaly -40°C a leželo až 3 m sněhu, zmrzli ptáci za letu, vojáci na stráži i lidé v bytech. Většina lidí ovšem byla na zimu připravena, měli zásoby paliva, potravin a oblečení. Hlavně nebyli pohodlní, zhýčkaní a nároční jako v současnosti, nelenili, vzali lopaty a proházeli si cesty. Zvykli si rychle na zimu, a život fungoval dál, i když silné mrazy trvaly od vánoc 1928 až do poloviny března 1929.
Jiný způsob překonání kruté zimy si jistě u nás pamatují lidé od čtyřiceti let nahoru. Na Nový rok 1979 během dvanácti hodin klesla teplota z +10°C na -13°C a silné mrazy (ve dne pod -10°C, v noci okolo -20°C) trvaly do 8. ledna. Zamrzlo kdeco; lodě na Labi, uhlí ve vagónech, rypadla v dolech, popraskaly koleje. Komunistický režim však byl na zimu připraven svým způsobem. Odpojil méně důležité odběratele energie, včetně televize, a sáhl k rezervám. Byla k dispozici armáda, která měla "Sibiřskou naftu", tekutou i při -60°C, a těžkou ženijní techniku. Armáda zajistila zásobování, pomáhala udržovat provoz na silnicích, železnici, letištích, v dolech atd. Škody na státním majetku sice byly ohromné, ale občan téměř žádnou ekonomickou újmu neutrpěl.
také hodně lidí jistě pamatuje zimy v šedesátých letech, kdy bývaly uhelné prázdniny, minus osmnáct stupňů a v Praze více než metr a půl sněhu. Na úklid nastoupily tisíce dobrovolníků, technika armády, zemědělských podniků a civilní obrany. Sníh se nakládal na nákladní auta a ta jej vozila na náplavku a shazovala do zpola zamrzlé Vltavy. Vojenští ženisté na řece odpalovali nálože a ledové kry porcovaly na menší - mimo jiné i proto, aby odlehčili mostům a zabránili nahromadění ker a rozlití řeky do města... Lidé vozili nákupy na sáňkách. Tehdy o globálních klimatických jevech nikdo nemluvil, nikdo neplánoval topení dřevěnými peletami či zemní energií. Lidé brali zimu jako samozřejmost.
Dnes je tomu jinak. Sibiřskou naftu nemáme, vládní ekonomická mafie nebere nějaké klimatické změny a výkyvy počasí v úvahu. Až na prvním místě jsou peníze. Armádní pluhy a ženijní a těžká dopravní technika, včetně osmikolových OT-64 SKOT byla dána do šrotu, reziví nebo ji stát prodal za cenu šrotu do Afriky. Ministryně obrany Parkanová nedávno zrušila perfektně fungující a zasahující, při mimořádných událostech, ženijní jednotky armády (např.v J.Hradci), a kdo by nyní měl s extrémními výkyvy počasí bojovat, není úplně jasné.
Většina lidí si zvykla na klimatizaci, koupelny a kdykoliv funkční ústřední topení. Všichni si zvykli na stoprocentní posyp všech komunikací solí. Tuhá zima, jakou poznaly starší generace, se naštěstí už 30 let neozvala, a tak se o několika centimetrech sněhu v Praze hovoří jako o kalamitě.
Výkyvy počasí byly a budou - a možná častější než v minulosti. Může se stát, že napadne metr sněhu, čtrnáct dní bude třicet pod nulou, vítr o rychlosti 120 km/h. Může se stát, že 90 procent motorových vozidel nebude schopno jízdy, že zamrzne ropovod, vodovodní i parovodní potrubí, že nepůjde elektřina ani plyn. Proto se vyplatí na zimu se připravit: Mít doma kožich, zimní boty, rukavice a čepici a "železnou" zásobu nekazících se potravin, petrolejku, lopatu, krumpáč, sekyrku, pilu, vařit čaj s rumem (dnes má různé názvy) a čekat až zima odejde. Lidé, kteří zažili války, měli i v době míru vždy zásoby, v tomto směru nepřekvapila je válka ani zima.
Ve středoevropských městech je to jiné. Zmlsané městské obyvatelstvo si zvyklo na masivní solení chodníků a silnic, na majitele domů či domovníky, kteří od časných ranních hodin uklízejí sníh, nebo dokonce na vyhřívané chodníky. Do zimního obutí a oblečení většinou městští chodci neinvestují, chovají se jako řidiči, co jezdí na ojetých letních gumách. Spoléhají na to, že chodníky někdo uklidí, v případě úrazu, že jim někdo zaplatí odškodné.
Občas je připomenuta krutá zima roku 1929, kdy mrazy dosahovaly -40°C a leželo až 3 m sněhu, zmrzli ptáci za letu, vojáci na stráži i lidé v bytech. Většina lidí ovšem byla na zimu připravena, měli zásoby paliva, potravin a oblečení. Hlavně nebyli pohodlní, zhýčkaní a nároční jako v současnosti, nelenili, vzali lopaty a proházeli si cesty. Zvykli si rychle na zimu, a život fungoval dál, i když silné mrazy trvaly od vánoc 1928 až do poloviny března 1929.
Jiný způsob překonání kruté zimy si jistě u nás pamatují lidé od čtyřiceti let nahoru. Na Nový rok 1979 během dvanácti hodin klesla teplota z +10°C na -13°C a silné mrazy (ve dne pod -10°C, v noci okolo -20°C) trvaly do 8. ledna. Zamrzlo kdeco; lodě na Labi, uhlí ve vagónech, rypadla v dolech, popraskaly koleje. Komunistický režim však byl na zimu připraven svým způsobem. Odpojil méně důležité odběratele energie, včetně televize, a sáhl k rezervám. Byla k dispozici armáda, která měla "Sibiřskou naftu", tekutou i při -60°C, a těžkou ženijní techniku. Armáda zajistila zásobování, pomáhala udržovat provoz na silnicích, železnici, letištích, v dolech atd. Škody na státním majetku sice byly ohromné, ale občan téměř žádnou ekonomickou újmu neutrpěl.
také hodně lidí jistě pamatuje zimy v šedesátých letech, kdy bývaly uhelné prázdniny, minus osmnáct stupňů a v Praze více než metr a půl sněhu. Na úklid nastoupily tisíce dobrovolníků, technika armády, zemědělských podniků a civilní obrany. Sníh se nakládal na nákladní auta a ta jej vozila na náplavku a shazovala do zpola zamrzlé Vltavy. Vojenští ženisté na řece odpalovali nálože a ledové kry porcovaly na menší - mimo jiné i proto, aby odlehčili mostům a zabránili nahromadění ker a rozlití řeky do města... Lidé vozili nákupy na sáňkách. Tehdy o globálních klimatických jevech nikdo nemluvil, nikdo neplánoval topení dřevěnými peletami či zemní energií. Lidé brali zimu jako samozřejmost.
Dnes je tomu jinak. Sibiřskou naftu nemáme, vládní ekonomická mafie nebere nějaké klimatické změny a výkyvy počasí v úvahu. Až na prvním místě jsou peníze. Armádní pluhy a ženijní a těžká dopravní technika, včetně osmikolových OT-64 SKOT byla dána do šrotu, reziví nebo ji stát prodal za cenu šrotu do Afriky. Ministryně obrany Parkanová nedávno zrušila perfektně fungující a zasahující, při mimořádných událostech, ženijní jednotky armády (např.v J.Hradci), a kdo by nyní měl s extrémními výkyvy počasí bojovat, není úplně jasné.
Většina lidí si zvykla na klimatizaci, koupelny a kdykoliv funkční ústřední topení. Všichni si zvykli na stoprocentní posyp všech komunikací solí. Tuhá zima, jakou poznaly starší generace, se naštěstí už 30 let neozvala, a tak se o několika centimetrech sněhu v Praze hovoří jako o kalamitě.
Výkyvy počasí byly a budou - a možná častější než v minulosti. Může se stát, že napadne metr sněhu, čtrnáct dní bude třicet pod nulou, vítr o rychlosti 120 km/h. Může se stát, že 90 procent motorových vozidel nebude schopno jízdy, že zamrzne ropovod, vodovodní i parovodní potrubí, že nepůjde elektřina ani plyn. Proto se vyplatí na zimu se připravit: Mít doma kožich, zimní boty, rukavice a čepici a "železnou" zásobu nekazících se potravin, petrolejku, lopatu, krumpáč, sekyrku, pilu, vařit čaj s rumem (dnes má různé názvy) a čekat až zima odejde. Lidé, kteří zažili války, měli i v době míru vždy zásoby, v tomto směru nepřekvapila je válka ani zima.
Žádné komentáře:
Okomentovat